V březnovém čísle DL uvedl Tomáš Helebrant ve svém příspěvku nepravdivou informaci a rád bych to uvedl na pravou míru. Píše, že bych měl po Pavlovi Svobodovi převzít roli starosty. Překvapilo to řadu lidí v mém okolí, ale nejvíce to překvapilo mě. Na Dobříši mi záleží, ale moje hlavní profese je IT a nechystám se na tom nic měnit.

Člověk, který má v médiích velký dosah, má také velkou odpovědnost za to, jaké zprávy do veřejného prostoru posílá. Nerozumím tomu, jak mohl Tomáš Helebrant takovou zprávu nechat vytisknout, aniž by se pokusil ověřit ji u mě, nebo u lidí v mém okolí. Až si příště od Tomáše Helebranta – nebo hnutí ANO obecně – přečtete něco důležitého, vzpomeňte si prosím, jakým způsobem pracují s fakty.

Adam Böhm

Zachrání hospodárnost v Dobříši umělá inteligence (AI)?
Dokáže algoritmus kompenzovat chyby radnice, která pokračuje ve vyhazování peněz za předražené zakázky? První „vlaštovkou“ AI ve službách města bylo hodnocení žádostí do grantového fondu. AI něco navrhla, ale vedení města to stejně bylo jedno a ve finále se zase přidělovaly peníze systémem „Vařila myšička kašičku. Tomu dala, tomu dala, to není kamarád, tomu nic.“

Škoda, že AI nevyužil starosta Pavel Svoboda před podpisem smlouvy na zastupování města ve dvou sporech o územní plán. Jedna strana požadovala přísnější pravidla výstavby (etapizaci), druhá zase namítala, že i současná pravidla jsou nepřiměřená, nepředvídatelná, a tedy nezákonná. Výsledek? Dobříš oba spory prohrála. Etapizace je ještě více právně problematická. Kdo se ale obrátí na soud, má šanci stavět. Precedens už tu máme. Zmatek a chaos, to je výsledek činnosti vedení města.

Advokátní „zlatý důl“ na radnici
Smlouva s právníky zastupujícími město byla nastavena zcela neprofesionálně – radnice oznámila: „Máme na vás až 900 tisíc.“ Tak přišla faktura na 900 tisíc. Pro srovnání: Úspěšný žalobce zaplatil za své právníky jen 70 tisíc korun a vyhrál. Nad přemrštěnou cenou za právníky zastupující město kroutí hlavou i odborníci v Hospodářských novinách. Podle advokáta Vítězslava Dohnala by na kvalitní práci v takovém řízení mělo stačit sto tisíc korun, Svoboda ale bez mrknutí oka „vyhodil“ 900 tisíc… Reakce starosty Svobody? Prý narychlo nesehnali nikoho levnějšího. Výmluvy a neschopnost, to u Svobody už ale nepřekvapí.

Proč město prohrává?
Odpověď dává odůvodnění rozsudku prohraného sporu: „Dobříš ve změně územního plánu dostatečně neodůvodnila změny podmínek etapizace, které zakotvila po místním referendu.“ Na to samé upozornil už krajský soud, když vyhlašoval místní referendum v roce 2023.
Město opakovaně doplácí na nekompetentní chybná rozhodnutí a kroky vedení. Dál platí za prohrané soudy a žádná umělá inteligence nás nespasí. Je načase přestat politikařit, najít rozumné řešení a cestu, jak ten chaos nejen v územním plánu definitivně ukončit.

Tomáš Helebrant, zastupitel za ANO 2011

Uplynul přesně rok od mimořádného zasedání zastupitelstva, na kterém bojovali obyvatelé Dobříše za rekonstrukci budovy čp. 66 se služebnou policie a 9 byty pro místní lidi. Více jak 500 jich podepsalo petici proti demolici. Nezávislí architekti, stavaři i veřejnost snesli mnoho argumentů o nesmyslnosti a nevýhodnosti bourání v jádru zdravé budovy. Všechny výzvy k jednání byly smeteny vládnoucí koalicí ODS, STAN a KDU-ČSL se stolu. Se zběsilým chvatem podepsal starosta Svoboda smlouvu na demolici. Rozsudek byl zlovolně přes všechny prosby a žádosti neprodleně vykonán.

Ale i po roce máme v zemi stále jen díru, stavební povolení v nedohlednu, nic se neděje, platíme za pronájem provizoria pro policii v rukavičkárnách. Místostarosta Vokurka za čtvrt roku nedokázal ani zajistit přístup a označení k policii, i když na to byl opakovaně tázán na zastupitelstvu, tak se není co divit… Policisté i noví nájemníci už mohli být zpátky ve zrekonstruované budově, kdyby se použil selský rozum a neprosazoval se za každou cenu jen „jediný správný názor“ radnice. Ta cena se platí bohužel z městské kasy.

První duben je nejen apríl, ale také smutné výročí vrcholu nekompetence a přezíravosti současného vedení města. Další příklady průběžně zveřejňujeme v tomto prostoru přidělenému opozici a obyvatelům. Je dobré vědět, co se skrývá pod blyštivou skořápkou sebeprezentace a fotek plných úsměvů. Dobříš navzdory všem pochybením a politikaření funguje díky místním lidem, firmám, organizacím a spolkům. Má ale na víc.

Jiří Bláha, Eva Burešová, Markéta Čermáková, Tomáš Helebrant, Jan Procházka,
zastupitelé za ANO 2011

Na ZM 19. února tajemník MěÚ uvedl, že s kauzou komplexu dvou bytových a sedmi řadových domů v Západní ulici již nemá stavební úřad nic společného. Bohužel má. Nese totiž odpovědnost za stávající stav.

Krajem pověřený stavební úřad totiž nařídil vlastníkům fyzické odstranění šestipatrové věže. Vedlo k tomu za 22 let přes 20 rozsudků u vyšších soudů, z toho pět u Nejvyššího správního soudu a dva u Ústavního soudu. Výsledek je jednoznačný – stavba byla provedena v rozporu s platným územním plánem (ÚP) i v rozporu s řadou dalších předpisů, prokázalo se mj. i to, že sousedé byli stavebníkem i stavebním úřadem „opomenuti“ a příslušné dokumenty nebyly ani řádně vyvěšeny na úřední desce.

Chtěl bych upozornit na určitou paralelu s aktuálně projednávanou změnou ÚP. Tehdy také investor požádal o změnu ÚP, a to z limitu jedno podlaží a podkroví na dvě s podkrovím. Tuto změnu, kterou připravoval stavební úřad, zastupitelstvo schválilo, ale vzápětí stavební úřad vydal bez uzardění územní rozhodnutí se třemi podlažími a podkrovím, a následně i stavební povolení, kde už byla ona věž s pěti podlažími doplněná o terasu v šestém. Těch nesrovnalostí bylo více – například i v oblasti plošné zastavěnosti. Stavba byla schválena bez vědomí sousedů, a když tito poukazovali na nesoulad s ÚP (ještě v době, kdy teprve vznikala hrubá stavba), tak se investor zaštiťoval vedoucím stavebního úřadu. Soudy nakonec dospěly k závěru, že stavební úřad Dobříš porušil zákony a jednal svévolně a arogantně při výkonu státní moci (cit. NSS), a to i ke škodě nabyvatelů nemovitostí, byť mnoho z nich koupilo nemovitost až v době, kdy se o závažné právní vadě stavby už vědělo.

Poučení z toho je jasné – dělat cokoli v oblasti staveb „na sílu“ se dříve, či později vymstí. V případě rozhodnutí o stavbách totiž nespokojená část občanů bude vnímat křivdu při pohledu na problematickou stavbu dennodenně, a to může přinášet spory i po desetiletí. Proto je lépe věnovat více času diskusím, postupovat konzervativněji a mírnit apetit developerů, kterým jde většinou o maximalizaci zisku a v daném místě ani nemusí sami bydlet a snášet negativní dopady svých investorských počinů.

Petr Karásek

Z diskuse na posledním zastupitelstvu bylo zřejmé, že se mnozí zastupitelé nesmířili s faktem, že rozhodnutí vzali referendem do svých rukou občané a oni jej musí naplnit. Nejpříměji to vyjádřil zastupitel J. Bureš (ODS): „Díky referendu je tu riziko omezení svobody samosprávy … to není riziko, to je realita … My se musíme podřizovat jejich názorům při tvorbě územního plánu.“ Nebo M. Musil (ODS): „Stojím za tím, že má smysl se občanů ptát na názor, jestli má být někde veřejný prostor, nebo nemá, ale strašný jsou ty důsledky a ty důsledky jak my, tak opozice prostě vnímáme jako základní problém.“

Problém, který v tom vidí, je, že někteří vlastníci pozemků budou muset i nadále respektovat pravidla etapizace.

1. Bureš to formulovat takto: „Největším problémem a neštěstím tohoto města za posledních třicet let je referendum. Za to jsou zodpovědní organizátoři a všichni voliči, kteří v tom referendu hlasovali a poškodili právo vlastníků, kteří tady chtějí stavět.“
2. Helebrant (ANO) z toho vinil vedení města: „Jste to vy, kdo se budete zodpovídat těm občanům, že se kvůli vám nemůže stavět.“ Spolu s kolegou J. Procházkou (ANO) jim vyčítali, že si nenajali dost dobré právníky a soud proti občanům (za který město zaplatilo 900 tisíc Kč) prohráli. Podle J. Procházky se město mělo s občany soudit dál (což by stálo další nemalé peníze).

Tito naši zastupitelé poněkud zapomněli, že se zodpovídají nejen vlastníkům stavebních parcel za to, kdy budou stavět, ale také všem obyvatelům za kvalitu života ve městě.

A řešení? J. Bureš: „Za mě by úplně nejlepší bylo, kdybychom vyhlásili nové referendum a přesvědčili voliče, aby tento nesmysl, který tady byl schválen, referendem zrušili.“ Následně Š. Souček (STAN): „Mám tady dvě takové varianty. O tom, že by se mělo časem vyhlásit nové referendum, je úplně jasno … První otázka by zněla: Zrušíme původní referendum? A druhá otázka by byla kompromisní navržení etapizace. Jako druhou variantu mám: Zrušme referendum úplně.“ T. Helebrant pak zmiňoval, co udělat pro to, aby zrušení referenda novým referendem bylo úspěšné.

Tak uvidíme, které strany dají zrušení referenda do svého volebního programu…

MVDr. Jaromír Bláha

Reakce zastupitele Martina Musila na článek: Referendum tu nechceme, tak ho zrušíme

Uzemní plán a referendum není téma, které by vskutku mělo jednoduché řešení. Přesto si dovolím v kontextu proti-názorů shrnout: Ano, stávající situace je problémem. Pro majitele zablokovaných pozemků, neboť těžko se smířit s x-desetiletou blokací. Problém pro město, neboť se jeví, že není řešení, které by vedlo uklidnění sporu a eliminaci sporů z jedné, či druhé strany. A problém pro Dobříš jako takovou, protože místo řešení skutečných problémů se řeší důsledky asi ne dobře postaveného zadání nebo ne dobře pochopeného záměru referenda.
Aby mi bylo rozuměno, samozřejmě souhlasím s tím, že město má mít přiměřený rozměr, že naše materiální i duševní a společenské životní prostředí má být prioritou. Ale prioritou úměrnou, ne takovou, která například některé majitele dožene k soudům o možnosti nakládat se svým majetkem. A to prosím nakládat v rozumném, a i společensky vhodném kontextu, jakým je třeba výstavba (vlastního) bydlení. Ale znovu, snad nikdo z kolegů, ani já, nevoláme pro bezbřehé anarchii a ani vzájemném nerespektu. A to se možná dotýkám toho největšího problému, a to výše zmíněná ekologie ducha. Nebo ono nás, vás skutečně baví tenhle spor sledovat, anebo se ho dokonce zúčastnit? Je to pro nás, pro všechny, prospěšné? Opravdu takový spor všichni ti kladně referendující chtěli? Myslím že ne, a ostatně lze mnohdy zachytit náznaky opaku. Řešení se hledá jen velmi těžce, ale jistě i spolu s otavními stojím za názorem, že výsledek má být průnikem rozumných a oprávněných názorů a nároků a že naše kroky se tímto směrem snaží jít.

Martin Musil

Vedení města napodruhé navrhlo zapracovat do územního plánu výsledek referenda i v otázce etapizace další výstavby, ale opět bez podrobného zdůvodnění. To může být důvodem, proč jej soudy zase zruší.

V připomínkách jsem na potřebu doplnit odůvodnění upozornil. Město je potřeba na nárůst počtu obyvatel připravit. Starosta P. Svoboda to odmítl. „Ty uváděné důvody, proč tu musí být etapizace, já považuji za nepravdivé,“ řekl na posledním jednání zastupitelstva.

V připomínkách jsem mimo jiné uvedl, že kapacita škol a školek je v podstatě naplněna, nedaří se snižovat počet žáků, což by přispělo ke zkvalitnění výuky. Starosta to vyvracel: „V Dobříši máme školy plné tak, jak sami chceme.“ Konstatoval, že ZŠ v Dobříši neodmítají žáky… O necelý měsíc později rozesílala radnice informaci: „Vzhledem k vysokému počtu žádostí se bohužel nepodařilo uspokojit všechny zájemce o přijetí do prvních tříd.“  Naplněnou kapacitu škol zmiňují oficiální dokumenty města a své o tom vědí rodiče – o počtech dětí ve třídách, o nedostatku učeben, tělocvičen, hřišť… Starosta má nicméně pravdu v tom, že město musí zajistit umístění žáků bez ohledu na územní plán. Platí to ale také obráceně – územní plán by měl další rozvoj usměrňovat i s ohledem na kapacity a infrastrukturu města.

Na námitku, že s nárůstem počtu obyvatel se ještě zvýší dopravní zátěž centra, starosta reagoval: „Dopravní zátěž není argument, který by měl co do činění s územním plánováním.“

V připomínkách jsem uvedl, že je napjaté zásobování vodou. Starosta Svoboda tomu oponoval: „Není to pravda, tento argument je falešný.“ Argumentoval, že fakturovaná spotřeba vody se dlouhodobě nemění, a to je pravda. Zatím. Ale až přijdou suché roky a začne růst počet obyvatel, to bude jinak. Potvrzuje to analýza, která ukázala riziko, že v horizontu 5–10 let se budeme v Dobříši i okolí potýkat s nedostatkem vody – viz graf. Vedení města podniká kroky, aby tomu předešlo, chystá zejména nový vodovodní přivaděč.

A tak bychom mohli pokračovat. Proč starosta odmítá do odůvodnění etapizace v územním plánu pravdivě popsat, v jaké situaci jsme a co město podniká, aby se na nárůst počtu obyvatel připravilo?

MVDr. Jaromír Bláha

Změna č. 4 územního plánu (ÚP), to nezní moc sexy. Ale na zasedání zastupitelstva 19. února 2026 se tento bod změnil v perlivou debatu plnou sporů, výčitek a hledání viníků.

Účelem změny č. 4 je vtělit výsledky referenda z ledna 2023 do ÚP. Přání občanů nezastavovat městské pozemky v Brodcích a nerozšiřovat město do volné krajiny je splněné. Nedořešila se ale sporná druhá otázka k etapizaci. To je nástroj, kterým města regulují tempo výstavby s ohledem na infrastrukturu. Aby bylo dost vody, stačila čistička, školy či doprava. Starosta na jednání doložil, že Dobříš je na dosud předpokládanou výstavbu připravena a žádná z kapacit infrastruktury není ohrožena ani při plném využití ÚP.

Referendum tehdy vyhlásil soud. Proč? Iniciátoři referenda prý nebyli ochotni jednat se zastupiteli a najít shodu na znění otázek. Ta k etapizaci byla formulována nejednoznačně: 85 % zní jasně, ale postup, jak a z čeho je počítat, už jasný nebyl. Soud už tehdy výslovně upozornil, že je na orgánech města zabránit nezákonnosti, zejména nepřiměřenému prodlužování etapizace a nepředvídatelnosti, kdy a zda vůbec si postavíte dům na své stavební parcele. Nelze lidem bez zásadního důvodů brát práva, která už jednou férově nabyli. Proto město pozměnilo formulaci druhé otázky při vtělení do ÚP (žel bez řádného odůvodnění).

To narazilo na odpor zmocněnce iniciátorů referenda. Místo jednání s vedením města se soudil, a prosadil tak faktickou blokaci výstavby v jiných než rozestavěných lokalitách do doby, než v nich bude zastavěno 85 % parcel. Jenže tam výstavba „zamrzla“: řada vlastníků drží pozemky pro děti, na stáří nebo si teď stavbu nemůže dovolit – tím se ale 85 % parcel v těchto lokalitách možná nikdy nezastaví. A další tudíž mají utrum! Vlastníci blokovaných pozemků se takové nejistotě brání, vyhráli první soud s městem a další se chystají. Místo rozkvětu se soudíme.

Co říkáte: není čas si spolu sednout, dohodnout se a chyby napravit? Připravit společné a srozumitelné řešení etapizace? Ve hře je například nové referendum letos na podzim. Snadnější bude úprava ÚP – ale pouze jako konsensus všech. Co jako veřejnost podpoříme? Bez naší podpory se město nehne z patové situace.

Lenka Laštovková