U příležitosti 20. výročí provozování Masarykova sanatoria společností MEDI HELP jsme se rozhodli oslovit pány ředitele, prim.  MUDr. Pavla Kuřete a prim. MUDr. Jana Štorka, ke krátkému rozhovoru.

Jak se společnost MEDI HELP k provozování sanatoria dostala?

1. 3. 1990 jsem začal pracovat jako lékař v Domově penzionu Dobříš, který byl o dva měsíce později začleněn do OÚNZ Příbram a o šest měsíců později transformován na léčebnu dlouhodobě nemocných. V roce 1992 byla zahájena privatizace zdravotnických zařízení. MEDI HELP, s. r. o., ve které jsem byl jedním z jednatelů, podala privatizační projekt a 31. 8. 1997 byla privatizace Masarykova sanatoria úspěšně dokončena.

V jakém technickém stavu jste sanatorium přebírali?

Budova sanatoria nebyla v dobrém stavu. Stavební úpravy z poloviny 70. let byly spíše kosmetické. Například si pamatuji, že nové obložení místností obkladačkami bylo provedeno na starý vodovodní řad. Do budovy silně zatékalo. Uhelná kotelna byla vzdálena 300 m od hlavní budovy – tepelné ztráty byly vysoké až 50 %, topný kanál se neustále opravoval. V dezolátním stavu byl přívod vody ze studní v Trnové. Komfort pacientů i personálu byl řešen pouze dvěma toaletami na jedno patro s jednou společnou sprchou pro všechny. Přístrojové vybavení v kuchyni a prádelně a jeho připojení bylo životu nebezpečné.

Jaké byly začátky vašeho řekněme podnikatelského úsilí?

Začátky provozování sanatoria naší společností byly opravdu těžké. Po celou dobu privatizace se prováděly pouze nejnutnější opravy sloužící k udržení provozu zařízení. Nejprve jsme opravili střechu, věnovali se rekonstrukci kuchyně a prádelny, byly provedeny stavební úpravy v původní kotelně uvnitř objektu s přechodem vytápění na jiné médium. Neustále jsme byli v platební tísni – spláceli jsme úvěr, který byl v té době získán za velmi nevýhodných podmínek, pokud si správně pamatuji tak za 20% úrok. Po splacení úvěru jsme veškeré stavební úpravy zaměřili na zlepšení komfortu pacientů a personálu (příslušenství na všech pokojích pacientů, hygienické místnosti pro personál). Provedli jsme rekonstrukci rehabilitace, zateplení budovy, rekonstrukci vrátnice, rekonstrukci přívodu vody ze studní. Obnovili jsme přístrojové vybavení, investovali do výpočetní techniky a mnoho dalšího.

To, co mi tady vyprávíte, se mi zdá až neuvěřitelné. Jak jste to dokázali?

Přísnou fiskální politikou, kombinovanou s odpovědným výběrem dodavatelů, kde hlavním kritériem nebyla pouze cena, ale hlavně kvalita odvedené práce. Snažili jsme se vždy zajistit provoz vlastními silami. Chtěl bych zdůraznit tu skutečnost, že veškeré investiční a rekonstrukční práce jsme realizovali pouze z vlastních (ušetřených) finančních prostředků nebo krátkodobých půjček či leasingů, bez jakékoli dotační podpory, ať již ze zdrojů Evropské unie, nebo zdrojů státních či obecních.

Jaká je odborná náplň vašeho zdravotnického zařízení?

Geriatrie – jedná se o samostatný lékařský obor, specializovaný na choroby vyššího věku. Odlišná je diagnostika i léčba.  Důležité je rozpoznání geriatrických rizik. Zhoršená funkce orgánů i snížená funkční orgánová rezerva vyžaduje odlišný přístup k pacientovi. Nechci se vytahovat, ale licenci České lékařské komory pro geriatrii mají v okrese Příbram pouze dva primáři Masarykova sanatoria. Nutností je koordinovaná týmová péče – lékařská, ošetřovatelská a rehabilitační, s akceptováním sociální povahy nemocí. Smyslem naší práce je znovunabytí soběstačnosti klienta a jeho začlenění zpět do společnosti. Pro dosažení těchto cílů mimo jiné podporujeme a investujeme do vzdělání všech kategorií našich zdravotnických pracovníků.Působení a řízení takto specializovaných zdravotnických útvarů je nadregionální. Nedovedu si představit jiný model.

Vztahy, spolupráce s městem Dobříš?

Musím podotknout, že Masarykovo sanatorium po celou dobu své existence (v roce 2018 oslavíme 80. výročí vzniku) nikdy nebylo provozováno městem Dobříš. Těšíme se vynikající spolupráci se zdravotnickým personálem Střediska zdraví, s. r. o., a spolupracujeme s firmami na Dobříši, ve kterých má město Dobříš určitý obchodní podíl. Pokud se ptáte na úzký vztah k radnici a k jejím představitelům, pak musím odpovědět, že takový nemáme.

Budoucnost Masarykova sanatoria – plány?

Geriatrický index* se neustále zvyšuje a potřeba geriatrické péče bude neustále vyšší. Masarykovo sanatorium čeká několik dalších rekonstrukcí a oprav, ale jeho hlavní prioritou budou investice do lidských zdrojů. Našim zaměstnancům se budeme i nadále snažit výrazně vylepšit a zpříjemnit jejich pracovní podmínky a finančně ohodnotíme každé zvýšení kvalifikace. Práce v LDN je psychicky i fyzicky velmi náročná a zavedení takových opatření, které práci našemu personálu ulehčí, bereme jako samozřejmost. Budeme se i nadále snažit o kvalitní spolupráci s ostatními zdravotnickými i sociálními subjekty na všech úrovních.

* Podíl lidí starších 60 let k podílu lidí do 15 let. V 50. letech minulého století byl cca 0,6 a v současnosti je cca 2,0.

Od jara občané Dobříše upozorňovali zastupitele na ohrožení nejkvalitnější orné půdy v Dobříši v území Úvozová a Ke Bzdince. Územní plán tuto plochu uvažuje jako zastavitelné území i přesto, že již v době tvorby územního plánu v roce 2010 byla tato nejkvalitnější půda zákonem chráněná. Zastupitelé obdrželi od občanů Dobříše množství informací včetně právní analýzy. Měli dostatek času promyslet si, jak nejlépe v této věci postupovat a jak se alespoň pokusit zajistit, aby kvalitní půda byla zachována pro příští generace. Pokud by zastupitelé chtěli hájit zájmy občanů města, mohli napravit to, co pan Radek Vystyd způsobil, když uvedl v omyl pana Jerome Colloredo-Mannsfelda informací, že na Dobříši není dostatek stavebních pozemků. Na základě této nepravdivé informace od něho získal souhlas k pokračování parcelace těchto pozemků. Pokud by zastupitelé skutečně chtěli hájit zájmy občanů, pak by např. utvořili delegaci, která by panu Colloredo-Mannsfeldovi vysvětlila, že na Dobříši je stále dostatek volné plochy určené k zástavbě, že zastavitelná plocha byla v územním plánu v roce 2010 naddimenzovaná, a iniciovali by změnu územního plánu tak, aby zastavitelná plocha v lokalitě Úvozová a Ke Bzdince získala zpět svůj status nezastavitelného pozemku. Nejen, že takový postup nenavrhl nikdo ze zastupitelů, ale naopak někteří z nich občanům předkládali argument, že by pak město muselo vyplácet panu Colloredo-Mannsfeldovi vzniklou škodu, která by mu však vznikla jedině v případě, že by s pozemky začal obchodovat. Namísto toho, aby zastupitelé zastupovali občany, zaznívaly z jejich stran výroky typu: Tak se dohodněte s panem Mannsfeldem sami. V tomto případě tak občané mají urovnávat pochybení zastupitele?

Jana Vlnasová

„Veřejné záležitosti patří do veřejnosti. Co se všech týká stejnou měrou, měli by všichni řešit, nebo o tom přinejmenším vědět.“ (Jan Amos Komenský)

Školní jídelna je součástí školy, která sídlí na Komenského náměstí. Nemohl jsem tedy jinak, než svůj příspěvek uvést citátem učitele národů. Je známo, že se již několik měsíců opravuje školní jídelna 1. základní školy v Dobříši. Dokončení je však zatím stále v nedohlednu. Na webu školy pan ředitel oznámil prodloužení uzavření jídelny do 31. října, ale, znalý průběhu předchozích stavebních prací ve škole, raději připojil kouzelné slůvko „prozatím“. Pan starosta v zářijových Dobříšských listech zmiňuje rekonstrukci školy jako celek a píše o užívání opravených prostor na konci roku. Neznám detaily projektu, jak kvalitně byl připraven, jestli byl termín dokončení naplánován realisticky, jak dobrou stavební firmu se podařilo vybrat. Nicméně skutečnost je taková, že stovky dětí, včetně studentů Gymnázia Karla Čapka Dobříš, jsou bez poledního jídla. Rodičům tak dlouhodobě přibyla starost s každodenním vyvářením obědů, případně přípravou dvojitých svačin. Jídelna 2. ZŠ má omezenou kapacitu, tudíž může pomoci řešit tuto téměř kalamitní situaci jen částečně. Dětí na Dobříši přibývá, vznikly nám tu i další dvě školy, zatím bez jídelen. Je dobře, že se kapacita škol (i školek) rozšiřuje a budovy se rekonstruují, ale rád bych se seznámil (a určitě nejsem sám!) s plány ze strany vedení města, jak se vypořádá se stravováním dětí (ale třeba i s obsazeností škol) za rok, za pět či za deset let.

Jedna z prováděcích vyhlášek školského zákona – o školním stravování – mimo jiné praví, že: „Žák základní školy a nezletilý žák střední školy … má právo denně odebrat oběd.“ Není mým úmyslem používat předpisy jako obušek vůči vedení škol či jejich zřizovatelům (u ZŠ obec, u gymnázia kraj), ale když už to s jídelnou dopadlo tak, jak dopadlo, spolu s Komenským bych se velmi přimlouval, že bychom měli přinejmenším vědět, jak práce postupují, kdy máme naději, že se jídelna znovu otevře. Čas od času by neuškodila dávka stručných a jasných informací. Dotčené školy i město k tomu mají prostředků dost a dost – webové stránky, sociální sítě nebo třeba i toto periodikum, které právě čtete.

Nebo že by šla péče vedení škol, potažmo jejich zřizovatelů, až tak daleko, že by spolu s Komenským mysleli na dlouhověkost našich ratolestí? Dle tohoto velikána totiž: „Základem zdraví a štěstí je střídmost ve všem, v jídle, v pití … To je tajemství dlouhověkosti.“

Jan Lachman, hrdý otec tří dcer, t. č. bez obědů