12.3 C
Dobříš
Pátek, 1 listopadu, 2024
Domů Blog Strana 453

Vezah 2016

V sobotu 26. listopadu proběhla na Dobříši městská hra pro děti od 7 do 15 let s názvem Vezah. Letos se účastníci přenesli do období středověku a měli za úkol vyšetřit vraždu místního purkrabího. Již tradičně dorazilo na sraz k sokolovně velké množství dětí – letos jich bylo kolem 40. Po rozřazení do skupinek po 6 až 8 členech už nic nebránilo samotné hře. Skoro všechny skupinky odhalily vraha. Zjistili, že purkrabího zabil knihovník. Všichni účastníci si domů odnesli diplomy a perníkové klíče.
Jsme rádi, že se hra vydařila, a doufáme, že příští rok dorazí snad ještě více dětí.

Za T.O. Zlatý list a skautské oddíly Varta a Minnehaha Alf, Pivos, Drake, Dita, Lucy, Globin
Činnost oddílů podporuje město Dobříš

Turnaj

V sobotu 26. listopadu od 15.30, po hře Vezah, proběhl turnaj v deskových hrách Bang a Pexeso. Tento turnaj probíhal v dobříšské sokolovně a sešlo se zde více jak 20 účastníků. Po náročných herních soubojích si vítězové a hráči do 3. místa u obou her odnesli hodnotné ceny od společnosti Albi. Děkujeme městu Dobříš za jeho podporu v naší činnosti a těšíme se na další turnaj.

Hamlet (Jan Hamet)

Únor v DOBŘÍŠKU

VOLNÁ HERNA – „Místo pro rodinu“ – Vstupné 15 Kč člen / 30 Kč nečlen rodinného centra. Herničku pro veřejnost máme otevřenou v pondělí a ve středu od 14.30 do 16.30 hodin, v úterý, čtvrtek a pátek od 8.00 do 12.30 hodin. Děti si mohou pohrát, rodiče mají možnost zdarma využít půjčovnu knih či stolních her, získat informace, které potřebují. V pondělí od 14.30 hod., v úterý od 10.00 hod. a ve čtvrtek od 9.00 hodin s prográmkem pro rodiče s dětmi.
V době jarních prázdnin od 27. 2. do 3. 3. se nebudou konat kurzy pro děti i dospělé. Hernička bude otevřena pouze v dopoledních hodinách.

Mimořádné akce:

Pondělí 6., 13. a 20. února – Špačkohrátky od 15.30 do 16.30 s Luckou Špačkovou pro děti od 3 do 6 let bez doprovodu rodičů. Děti si společně zacvičí, zazpívají a naučí se nová říkadla. Vstupné v ceně herničky. RC Dobříšek.
Úterý 7., 14. a 21. února a 7. března – Počítačové setkání pro seniory s Ing. Vlastou Pechovou od 8.30 hodin. RC Dobříšek.
Středa 8. února – zahajujeme Kurz tvůrčího psaní s MgA. Veronikou Brožkovou. Pokud máte chuť psát a myslíte si, že víte o čem psát, pak vám tento kurz může pomoci skutečně začít! Kurz je určen pro širokou veřejnost. Seminář uzavřeme autorským čtením ve Velbloud Café. Kde: ZŠ Trnka, Příbramská 938, Dobříš.
Čtvrtek 9. února – Hrajeme si s Kačkou po waldorfsku s Mgr. Kateřinou Mertlíkovou od 9.30 do 11.30 hodin. Určeno pro rodiče s malými dětmi, starší sourozenci jsou samozřejmě vítáni. Těšit se můžete na společnou svačinku (káva a čaj je k dispozici), rytmické hry, výrobu hraček, … RC Dobříšek.

Čtvrtek 9. února – Šálování pro rodiče a děti s Ing. arch. Helenou Šlechtovou od 18.00 do 20.00 hodin. Přijďte si uplést teplou šálu bez použití pletacích jehlic. Jediné, co si přinesete, je vlna dle vašeho výběru a vkusu. RC Dobříšek.
Úterý 21. února – přednáška s MUDr. Petrou Pelikánovou tentokrát na téma Výživa dětí od 10.15 do 12.15 hodin, probereme tato témata: 1) desatero výživy, 2) omyly ve výživě dětí, 3) potravinová pyramida. V případě zájmu zajistíme hlídání dětí.

Poradenství

On-line poradna na www.dobrisek.cz.
Cvičení a setkávání těhulek a předporodní kurzy s Martinou Branšovskou.
Rodinné, výchovné a partnerské poradenství a laktační poradenství s Mgr. Kateřinou Neubauerovou.
PC poradenství s Ing. Vlastou Pechovou.
Psychologické poradenství s Mgr. Zuzanou Krásovou.
Speciálněpedagogické poradenství s Mgr. Věrou Zemanovu.
Poradenství v sociálních službách s Bc. Lucií Nádvorníkovou.

Aktuální informace, rozvrh a ceny najdete na našem webu: www.dobrisek.cz nebo na https://www.facebook.com/dobrisek.
Informace a přihlášky: Kateřina Nekvapilová, tel.: 608 906 559, e-mail: rcdobrisek@gmail.com, adresa: Na Nábřeží 1650, Dobříš.

Římskokatolická farnost Dobříš, Pastorační centrum sv. Tomáše

Zdroj foto: Pixabay

Pozvání na únor 2017

Do 12. února je možno zhlédnout výstavu ak. malíře Miro Pograna „Ilustrace“, která probíhá v Pastoračním centru sv. Tomáše v Dobříši.
V úterý 7. února od 19.00 zveme na setkání s Ladislavem Heryánem, autorem knížky
„Exotem na této zemi“. Po besedě bude následovat autogramiáda. V PC sv. Tomáše.
V neděli 26. února od 10.30 hodin zveme na vernisáž výstavy obrazů Žanety Láskové do Pastoračního centra sv. Tomáše. Výstava je spojena s veřejnou sbírkou pro organizaci ADRA a bude možnost si ji prohlédnout do 30. března.

www.farnostdobris.cz

Cembalistka, klavíristka a pedagožka Zuzana Růžičková

14. ledna 2017 se dožila svých devadesátých narozenin světoznámá česká cembalistka, klavíristka a pedagožka Zuzana Růžičková.
V medailonu vysílaném na rádiové stanici Vltava vypráví paní profesorka rodinnou legendu o svých dávných židovských předcích, kteří přišli ze Španělska a usídlili se na Dobříši. Dědeček jménem Leopold Lederer pracoval jako příručí v koloniálu, později založil faktorství rukavic na Dobříši. Měli tři dcery a jednoho syna, nejmladší dcera byla maminkou slavné cembalistky. Chtěla se stát lékařkou, v období před první světovou válkou asistovala a pomáhala dobříšskému lékaři MUDr. Prusíkovi. Jako dívka z dobré rodiny však byla poslána studovat do penzionátu v Teplicích jazyky, účetnictví a těsnopis. Toto vzdělání uplatnila později po 1. světové válce v Praze v exportní firmě, kde se seznámila se svým manželem Růžičkou z Plzně. Po svatbě žili v Plzni, kde měli obchod s hračkami, a tam se jim narodila dcera Zuzana. Celá dobříšská větev kromě maminky zahynula v koncentračních táborech.
Profesorka Zuzana Růžičková, provdaná Kalabisová (*14. ledna 1927, Plzeň), je česká klavíristka, cembalistka a hudební pedagožka, manželka hudebního skladatele Viktora Kalabise. Po absolutoriu plzeňského gymnázia byla vězněna v nacistických koncentračních táborech (Terezín, Osvětim-Březinka, Bergen-Belsen). Již za svého pobytu v Terezíně se seznámila se zde vězněnými hudebníky, mimo jiné též s operním pěvcem Karlem Bermanem. V letech 1945 až 1947 studovala v Plzni hru na klavír v místní hudební škole, od roku 1947 až do roku 1951 studovala hru na klavír a cembalo na pražské AMU. V roce 1956 zvítězila v Mnichově na mezinárodní cembalové soutěži, poté studovala hru na cembalo v Paříži u profesorky Roesgen-Championové. Je známá především jakožto výborná interpretka hudebního díla Johanna Sebastiana Bacha, na svém kontě má více jak třicet pět dlouhohrajících desek. Její dlouholetá celosvětová koncertní aktivita jí přinesla i lichotivou přezdívku „první dáma cembala“. (Viz Wikipedia.)

Zpracoval Ivo Kylar

ZE ZÁMKU A PODZÁMČÍ …

V únoru bychom vás rádi pozvali na novou výstavu v Galerii JCM – výstavu dvou malířů Zdeňka Pátka a Petra Velebila. K vidění budou obrazy znázorňující krajiny okolí Dobříše a Mníšku pod Brdy, v každém ročním období. Výstava potrvá do konce dubna.
Novou změnou v letošním roce na zámku Dobříš je upravení otevírací doby návštěvního centra. Otevřeno bude následovně:
září–červen / úterý–neděle / 8.00–16.30;
červenec–srpen / pondělí–neděle / 9.00–17.30.

I na letošní rok připravujeme, pro velký zájem, zajímavé české i zahraniční koncerty v Zrcadlovém sále. Těšit se můžete na oblíbené koncerty v podání nizozemské produkce, koncerty ZUŠ Dobříš, Příbramské filharmonie nebo oblíbený benefiční večer NF Zdeňky Žádníkové. Více informací naleznete v pravidelně aktualizovaném kulturním programu na webových stránkách zámku.

Únor 2017

19. 1. – 30. 4. Výstava v Galerii JCM
Obrazy, Zdeněk Pátek a Petr Velebil – krajinomalby z okolí Dobříše a Mníšku pod Brdy

www.zamekdobris.cz

Sdružení pro obnovu varhan v kostele Nejsv. Trojice v Dobříši

Členská schůze Sdružení pro obnovu dobříšských varhan odsouhlasila dne 18. 12. 2016 rozhodnutí rady o výběru dodavatele varhan pro kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši. Ze zaslaných 4 nabídek na stavbu nového nástroje byla vybrána varhanářská dílna Kánský–Brachtl z Krásné Loučky u Krnova.
V protokolu výběrového řízení dodavatele varhan ze dne 16. 12. 2016 je uvedeno hodnocení nabídek podle stanovených kritérií. Přesto, že cenová nabídka měla váhu 50 %, o výběru rozhodly technické parametry, zkušenost, odborná úroveň, kvalita a kreativita dodavatele. Nejvyšší bodové hodnocení, 82 bodů, získala firma Kánský–Brachtl a je doporučeno objednateli varhan, římskokatolické farnosti, vstoupit k jednání o uzavření smlouvy. Jedná se o plně vybudovaný dvoumanuálový nástroj s pedálem a 15 rejstříky do původní Vanického skříně. Cena nabídky vč. DPH je 4 209 187 Kč.
Prvním krokem bude zahájení jednání o definitivní podobě nástroje, jeho dispozicích pro potřeby jak liturgické hudby, tak i jiné hudební literatury. Vypracování projektu a dokumentace ke stavbě konkrétního nástroje pro Dobříš již nyní je podmínkou pro možnost podávání žádostí o granty.
Současně chceme na základě vizualizace nástroje nabídnout jednotlivým dárcům možnost adopce varhanních píšťal. Dalším bodem jednání bylo vyhodnocení činnosti „sdružení“ za rok 2016 a plán činnosti v roce 2017.
Sdružení pro obnovu dobříšských varhan připravuje v rámci 2. ročníku cyklu KONCERTŮ PRO VARHANY první benefiční koncert na neděli 26. 3. 2017 od 18.00 hodin v Zrcadlovém sále dobříšského zámku. Představí se universitní komorní orchestr Sinfonietta spolu s dechovým orchestrem ze Southamptonu z Velké Británie. Na programu budou skladby od J. Brahmse, A. Malcolma, F. Mendelsshona a De Meije (Symfonie č. 1 Pán Prstenů). Ostatní informace o dalších koncertech pro varhany nabídneme již v příštím čísle DL .
Sdružení děkuje Dobříšskému pokleslému orchestru lidových nástrojů za finanční dar na podporu projektu dobříšských varhan ve výši 2 220 Kč.

Magdaléna kvituje rozhodnutí dobříšského zastupitelstva o hazardu

Dobříš bude dalším z měst, která se připojí k účinné prevenci gamblingu svých obyvatel. Na základě rozhodnutí místního zastupitelstva budou na území města zcela zakázány herny a hrací automaty.

Rozhodnutí, které padlo ke konci roku 2016, považujeme za uvědomělý krok vpřed směrem ke zdravé a funkční společnosti. Snížená dostupnost hazardu nejenže přirozeně ztěžuje přístup lidem ohroženým nebo již zasaženým závislostí hraní, ale dává především jasný signál o nulové společenské toleranci vůči této formě podnikání. Právě snadná dostupnost hazardu spolu s nedostatečně jasným postojem státní správy i institucí je jednou z příčin skutečnosti, že v České republice je odhadem až 100 tisíc osob ohroženo patologickým hráčstvím. Magdaléna je mimo jiné iniciátorem a realizátorem projektu síťování ambulantních služeb pro gamblery na území Středočeského kraje. Nejbližší ambulance, připravené hráčům pomoci, jsou v Příbrami a v Mníšku pod Brdy. Bližší informace najdete na www.f63.cz.
Magdaléna, o.p.s., s městem Dobříš dlouhodobě spolupracuje. Za podpory i dalších lokálních subjektů (MAS Podbrdsko, město Příbram) provozuje na celém Příbramsku, včetně Dobříše, terénní programy pro závislé. Telefon na terénní pracovníky je 737 391 214. Pracovníky mohou kontaktovat nejen závislí (včetně hráčů), ale i široká veřejnost, například v případě nalezení odhozené injekční stříkačky.

Johana Růžková, PR manažerka, Magdaléna, o.p.s.

Ztrácí se zájem o historii města, ve kterém žijeme?

Možná, že to tak někomu nepřipadá, ale za posledních několik let, co došlo na radnici ke střídání stráží, začal uvadat zájem o dobříšskou historii. Jako by ani nebyl zájem něco připomínat anebo být na něco hrdý. Prvním tichým signálem bylo zmizení historických článků, které do Dobříšských listů dodával dobříšský kronikář p. Průša. Nahradilo je ustavičné dohadování o ničem, které však bylo prolínáno tématy, která upoutala alespoň pozornost místních občanů, kterým není úplně lhostejné, v jakém městě žijí. Samostatnými signály jsou i ztráta budovy tzv. Staré fabriky a současná snaha o stržení Bartošovy vily, která stojí u kostelíčka, a její nahrazení nějakou postmodernou. O jejich záchranu se okrašlovací spolek s památkovým ústavem snaží. Týkalo se to i letošních oslav narození císaře a krále Karla IV., na kterého má město Dobříš přímé historické vazby, ale vlastně si je díky neznalosti ani nepřipomenulo, což se odráží ve zchátralosti paláce dobříšského hradu, který je připomínkou toho, že sem Karel IV. dojížděl. Můžeme však říct, že ze strany okrašlovacího spolku pokračovala i snaha o přesunutí městského muzea ze zapomnění na náměstí, kde by mohlo udělat větší práci a možná i v případně aktivnějšího vedení nalákat do centra více turistů. Město, zdálo se, vyslyšelo naše volání a rozhodlo se prostory na zámku nejdříve doplnit o novou expozici hraček, která by mohla zvednout zájem o všeobecnou historii města. Jenže město k tomu přistoupilo úplně opačně a rozhodlo se městské muzeum po více jak dvacetileté činnosti vlastně zrušit a jeho sbírky opět a zase přesunout do depozitáře. Tak se stalo v r. 2015, kdy bylo muzeum naposledy otevřeno. Trvalo však skoro rok, než se nová expozice otevřela, a bohužel z dobříšské historie zůstalo jen pár fotek a předmětů, které jsou představovány v kabinetní vitríně třídy, která vznikla v zadní části muzea. Chceme takovou expozici odsoudit? Ne, ani v nejmenším, je jistě zajímavá a jistě obohatí kulturní vyžití na dobříšském zámku, případně ukrátí čas při čekání na začátek prohlídky. Co však přinese městu? Pokud byste chtěli říct, že propagaci, tak spíše ne. Město se tam ničím výrazným nepropaguje. Není tam informační centrum, které by lákalo turisty do centra. Proto se naše snahy opět obrátily k depozitáři, který měl být podle odpovědi ze strany města přebudován na městské muzeum s omezenou otevírací dobou. Jenže ani tento slib nebyl splněn. Město naopak upravilo depozitář na veřejný městský archiv, kterým však díky svědomitému vedení pana Průši byl i předtím. Pouze jej teď zaplnily sbírkové předměty z muzea. Jakákoli další snaha upravit tyto prostory na městské muzeum selhává na odporu města, které se k tomu staví odmítavě s tím, že zde vlastně jedno muzeum na náměstí již je. Muzejní spolek Dobříšska vybral pro expozici rukavičkářství název Muzeum Dobříš, a tak opravdu budí dojem, že by se mohlo jednat o městské muzeum, a jeden čas se objevovalo i na google mapách. Teď tomu již tak není. Ovšem toto muzeum je soukromé, zřízené v soukromém a krásném Kopačkově domě. Ovšem díky tomu, že sbírkové předměty městského muzea vlastně městu nepatří, není možné ve větší míře obohacovat a případně ze strany města rozšiřovat výstavní potenciál tohoto muzea. Tedy v případě, že se to neošetří správnými smlouvami a ochranným zabezpečením celého domu. Ovšem muzeum v současnosti ani nemůže výrazně v domě expandovat, proto by postačila kooperace s městem na propojení činnosti dvou muzeí, která by fungovala ve dvou různých budovách. Město by se k tomu však nadále mohlo stavět odmítavě z toho důvodu, že provoz takového muzea je ztrátový, ale většina muzeí je ztrátová, pokud chce na svůj provoz vydělat pouze z návštěvnosti samotné expozice. Proto se větší část měst a soukromých provozovatelů rozhodla snížit ztrátu prodejem upomínkových předmětů, a spojit tak provoz muzea s informačním centrem. Což v našem městě sice také tak funguje, ale nikoli kooperačně, protože Muzeum Dobříš vlastně na těchto předmětech, které prodává informační středisko, nevydělává nic. Protože tu možnost nemá z důvodu, že si lístky neprodává samo. Není to však odsuzování snahy o připomenutí historie, která byla a je spojená se šitím rukavic, spíše naopak. Je nutné je podporovat více, a ne si jen říct, že tam snad jednou zajdeme. Již několikrát jsem zde, když jsem psal o pozvednutí městského muzea, psal o příkladu fungování muzea v Sedlčanech a myslím, že by se tam jistí lidé měli vypravit na zkušenou. Nebuďte lhostejní, v jakém městě žijete, nemějte jej jen za noclehárnu a více se zajímejte o jeho historii.

Petr Kadlec, Okrašlovací spolek města Dobříše

Vzpomínky pana Ladislava Bučka (*1929, †2016) – 2. část

Asi po týdnu jsem zjistil, že je tam i hostinský z naší vesnice, ke kterému také chodili partyzáni pro jídlo. Z naší vesnice sebrali celkem asi dvacet lidí. Ten hostinský se vrátil také zmlácený, ale na rozdíl ode mne ho neškrtili ani nemlátili býkovcem. Když jsem jim ta záda ukázal, tak se zhrozili, byla to jedna podlitina za druhou spojená dohromady strupy ze zaschlé krve. Mého bratra také vyslýchali, ale byli na něj skoro hodní, i zapálit si cigaretu mu dovolili. Nakonec jsem zjistil, že akorát toho hospodského zfackovali a mě jediného skoro umlátili, některé vyslechli, u některých udělali jenom zápis. Přitom všechny vyslýchal jeden a ten samý gestapák.

Asi po týdnu mě přemístili do takové velké haly, kde již byl i můj bratr. Podlaha zde byla čistě zametená, ale postele žádné, jen po krajích u zdi sláma. Na záchod se chodilo do kýblů, a když jsem tam přišel, tak mi říkali: „Partyzáne, je nám líto, ale budeš mít za úkol vynášet výkaly ven.“ Hned první den jsem při vynášení výkalů narazil na jednoho gestapáka a z toho plného kýble jsem vyšplíchl něco málo na chodbu. Okamžitě mi dal pendrekem, ale uklidit jsem to nemusel, bylo toho opravdu málo a on se naštěstí zajímal o jiného vězně. Tam jsme byli jenom dvě noci a pak nás opět eskortovali, a zase jsme si mysleli, že do Německa. Přesunuli nás totiž do vagónu, kde byli i muži i ženy z naší vesnice. Nejdříve jsme dojeli do Trenčianské Teplé. Vlak však pokračoval dál v jízdě, až do Ilavy, na Pováží. Zde jsme mohli být ve věznici na cele s bratrem sami dva. Tato věznice byla již se slovenskými bachaři, byl však již prosinec a cela nebyla nijak vybavená kavalcem, nebyl tam ani slamník ani nic pod hlavu. Byla tam jen deka, tedy spíše kus hadru, museli jsme spát v zimě na holé zemi. V té místnosti netopili a jediné, co dokázalo trochu vyhřát místnost, byla svítící žárovka, což mi řekl bratr, když jsem chtěl, aby ji zhasli. Já mu sice nevěřil, ale nakonec jsem zjistil, že měl pravdu. Jídlo bylo stejné jako to, co babička vařila prasatům, našťouchaný šrot. Později věznici převzala Hlinkova garda, nebo spíše normální slovenští vojáci. Ti dozorci před nimi byli obyčejné svině, ale tihle obyčejní vojáci již věděli, že se blíží konec, že se přibližuje Rudá armáda, a tak se k nám chovali co nejlépe. Dodali matrace, celu zateplili a kromě slamníků i deky a podhlavníky dali. Před tím, jak jsem říkal, stálo jídlo za nic, ale pak ho vozili z nějaké polní kuchyně, kde vařili již čistě pro nás.
I pak jsem byl vyšetřován, ale gardisti si již jen zapsali mou výpověď, nikoho nemlátili, a když jsem se vrátil na barák, tak jsem zjistil, že je tam táta. To bylo radosti i pláče. Již tam nějakou dobou byl, ale o nás nevěděl. On na tom byl lépe, protože jej nezadrželi gestapáci, ale obyčejní gardisti. Proto nám dovolili, abychom byli i s otcem na jedné cele. Tatínka a ostatní s ním zadržené nakonec pustili o tři týdny dřív, ale my jsme tam s bratrem zůstali.
U nás v dědině byl ředitel školy, který původně pocházel z třicet kilometrů vzdálené obce. Byl velmi oblíbený, ale přísný a spravedlivý, během války měl hodnost majora a sloužil u armády v Bratislavě. I když byl tatínkův přítel, tak otec s ním přímo v kontaktu nebyl. Tatínek však měl také kamaráda z první světové války, spolu s ním sloužil v Srbsku. Bydlel v sousední vesnici a byl velmi schopným podnikatelem. Za ním otec šel jako prvním, protože byl ve styku právě s tím ředitelem a mohl mu dát vědět, že jsme zavření. A on mohl zařídit, aby nás pustili. V té věznici jsme byli už skoro půl roku a v dáli bylo slyšet hřmění bojů Rudé armády s Němci. Hodně vězňů v té době posílali do Německa a i já s bratrem jsme měli jet. Byli jsme ale propuštěni a mohli jsme jít domů. To bylo radosti. Samozřejmě lví podíl na tom měl ten major a otcův známý, kteří dlouho jednali na gestapu. Ani nevím, jak se jim je podařilo přesvědčit, aby nás propustili.
Vyšli jsme ven z věznice v Ilavě bez koruny a nevěděli, co dál a jak se dostaneme domů, když jsme si všimli, že před bránou stojí žena toho otcova známého z války s autem, a spustila: „Dobrý den chlapci, já jsem paní Golinská a čekám na vás.“ Odvezla nás nejdříve k nim domů, kde jsme se konečně pořádně najedli, vyspali. Od nás to mohlo být vzdušnou čarou méně jak dvacet kilometrů, bratr se vyznal a věděl, jak se dostat domů. Němci během Slovenského štátu stavěli na středním Slovensku silnici a ta byla na dálku vidět. Tenkrát to tam byla samá pastvina, lesy a pole, bylo již snadné najít cestu domů. Byl březen a fronta se blížila. Kolem nás, přes Pováží, však jen prošla. Směřovala hlavně nahoru na Ostravu a dolů na jižní Slovensko. U nás v té době nebyla žádná trať, ani silnice, takže se nám hlavní vojska vyhnula. Zahlédli jsme jen pár vojáků, ani se nezastavili a šli dál. Takže jsme to naštěstí ve štěstí přežili.

Zapsal Petr Kadlec
Jazyková a stylistická úprava – redakce DL

Nultý, ale velmi úspěšný jarmark

Vše to začalo obrovským nadšením a nápadem Honzy Bedřicha zastupujícího potraviny Bedřich, s.r.o., uspořádat 0. charitativní Vánoční jarmark, který by svým výtěžkem podpořil Dětský domov Korkyně. Výsledkem bylo skvělé předvánoční sobotní dopoledne, na kterém jsme potkali mnoho fajn lidí. Na jarmarku nechybělo vánoční občerstvení, dekorace a dárky, jmelí, hračky ani charitativní bazárek a živá hudba v podání Jirky Řehulky. Díky vám všem, kteří jste na jarmark přišli, a díky podpoře Dortů D, květinářství Letizia, Green advertising, Cafe de HONDURAS, potravin Bedřich, s.r.o., které náš jarmark svojí přítomností, poskytnutým zázemím a výrobky podpořily a veškerý svůj výtěžek z této akce nám věnovaly. V našich kasičkách se sešlo neuvěřitelných 17 190 Kč.
Děkujeme všem, kteří nám s jarmarkem pomohli a užili si ho tak jako my. Největší dík posíláme do potravin Bedřich, s.r.o., Honzovi. Díky za skvělou akci, nápad a pomoc. Za rok na již 1. ročníku na viděnou.

DD Korkyně