Březen je už tradičně měsícem knih a čtenářů. Celorepubliková kampaň, která podporuje vztah ke čtení napříč generacemi, každoročně připomíná, že knihovny dávno nejsou jen tichými půjčovnami knih. Městská knihovna Dobříš je toho skvělým příkladem.
Dobříšská knihovna slouží svým čtenářům už více než 160 let. Sídlí v 1. patře sportovní haly a je plně bezbariérová. Ve svém fondu nabízí zhruba 30 000 svazků, z toho přibližně 10 000 v oddělení pro děti. Kromě výpůjčních služeb každoročně pořádá stovky vzdělávacích i volnočasových programů pro školy i širokou veřejnost.
Městská knihovna Dobříš má na svém kontě také řadu ocenění a úspěchů. Tím zatím posledním je speciální ocenění za aktivitu Městská knihovna Středočeského kraje a Středočeský MARK 2025, ředitelka knihovny Mgr. Kateřina Pechová získala prestižní cenu PAPILIO BIBLIOTHECALIS „za soustavnou přínosnou činnost v oboru a za skvělou a svědomitou práci ve středočeském Svazu knihovníků a informačních pracovníků“.
Na to, jak se knihovna v posledních letech proměnila, co dnes svým návštěvníkům nabízí a proč zůstává důležitým místem života ve městě, jsme se zeptali paní ředitelky a jejích kolegů.
Jak byste představili knihovnu v Dobříši někomu, kdo tu nikdy nebyl?
Naše knihovna je v podstatě knihovna rodinného typu a dle toho budujeme skladbu knižního fondu, programovou nabídku i celkový design knihovny. Záleží nám na tom, aby se u nás cítily dobře děti již od těch nejmenších, mladí lidé, lidé středního věku i senioři a každý aby si u nás mohl najít zajímavé aktivity.
Co všechno knihovna nabízí kromě půjčování knih?
Můžete si u nás půjčit také elektronické knihy, audio i e-audioknihy, časopisy, stolní hry, LP desky i čtečky e-knih. Máme zde 8 počítačových stanic, on-line přístup k desítkám českých i světových novin a časopisů na velkoplošné obrazovce. Nabízíme vzdělávací a volnočasové aktivity pro všechny věkové kategorie: interaktivní program pro batolata Knihomrně, pro děti od 4 let jednou měsíčně novou pohádku i výtvarnou dílnu. Každé pondělí se u nás hrají „Magiky“, v úterý pak jiné deskové hry; k tomu patří třikrát do roka herní víkend a herní sezóna vrcholí víkendovým BookConem – letos to bude již potřinácté. Nově u nás nyní Štěpán Souček ze sdružení Provas otvírá kroužek barvení figurek a miniatur. Pořádáme přednášky, kurzy šachů, angličtiny i češtiny – ale také trénování paměti nebo plstění. Probíhá u nás cvičení pro seniory i jógové lekce. Máme již dvě skupiny studentů virtuální univerzity třetího věku a také seniorům poskytujeme počítačové poradenství. K nejoblíbenějším programům patří příměstské tábory pro děti i pro seniory. A nesmíme zapomenout na šest výstav ročně: snažíme se střídat výstavy obrazů či fotografií s výstavami naučnými a nejrozsáhlejším výstavním počinem bývá každoročně výstava prací z naší literárně-výtvarné soutěže.
Vyhlásili jste soutěž i letos?
Ano. Letošní ročník soutěže je opět otevřen dětem i dospělým a je věnován dílu Arnošta Goldflama. Pan Goldflam přijal funkci předsedy poroty literární části soutěže a moc se těšíme, že bude osobně předávat ceny vítězům. Jeho paní, scénografka a knižní ilustrátorka Petra Goldflamová Štětinová, je předsedkyní poroty výtvarné části soutěže. Partnerem soutěže se letos stala firma ALMMA, s. r. o., díky které v každé kategorii můžeme rozdat hlavní ceny tři, dva a jeden tisíc korun – a k tomu ještě mnoho menších cen.
Přichází dnes do knihovny víc dětí, nebo spíš dospělých?
Pokud jde o naše výpůjční služby, je to zhruba půl na půl. Momentálně k nám chodí přes dvanáct stovek dětí do patnácti let, přes stovku teens mezi 15–18 lety, přes dvěstě osob do 35 let a skoro pětset lidí od 35 do 50 let. Lidí mezi 50–65 lety bychom u nás napočítali přes 250 a další téměř tři stovky od 65 do 80 let. K tomu přičtěte přibližně čtyřicítku osmdesátníků a dokonce 7 devadesátníků… Nutno ovšem dodat, že lidé vysokého věku, případně ti se závažnějšími zdravotními potížemi využívají pomoci svých blízkých – nebo jim knihy donášíme my.
Pochopitelně je tu ještě další množství lidí, kteří chodí do knihovny anonymně – nejsou u nás registrováni a přicházejí na různé programy či využívají našich počítačových stanic. Odhaduji, že se jedná nejvíce o lidi středního věku.
Jaké knihy jsou u čtenářů momentálně nejžádanější?
Každý měsíc kupujeme do knihovny přes stovku knižních novinek, z toho zhruba třetina je do oddělení pro děti a mládež. A právě o tyto knihy je zpravidla zájem největší – dospělí si například v posledních měsících nejvíce půjčují knihu Čas vos Aleny Mornštajnové nebo detektivku Hladový hrob J. K. Rowlingové, kterou napsala pod svým „detektivkářským“ pseudonymem Robert Galbraith. Zajímavé je, že u dětí nad nejpůjčovanější novinkou – Velkou knihou o počasí stále vede Harry Potter a kámen mudrců.
Vaše knihovna velmi úzce spolupracuje se školami z Dobříše i okolí. Mají dnes děti o knihy zájem, nebo jejich zájem klesá a vyhrávají mobilní telefony?
My knihovníci často slyšíme povzdechy nad tím, že prý dnešní děti málo čtou. Pochopitelně: stačí se rozhlédnout a všude kolem sebe vidíme děti – ostatně stejně jako dospělé – s telefonem ruce. Ano, knihy mají velkou konkurenci v nových médiích. Ale stále pro dnešního člověka zůstávají velmi důležitým zdrojem informací – a také potěšení ze čtení. Bez rozdílu věku. Podíváme-li se na statistická data, vypadá to, že děti čtou vlastně dost. Ale ono to bohužel není tak jednoduché:
V loňském roce si v naší knihovně děti vypůjčily více než 18 000 knih, což je zhruba 15 výpůjček na jednoho dětského čtenáře naší knihovny. Pokud si k tomu dosadíme pár neznámých – kolik dětí do knihovny nechodí, kolik jich má velkou knihovnu doma, kolik si knihy půjčuje primárně od kamarádů či třeba ve školní knihovně, dá se předpokládat, že to zřejmě odpovídá výsledkům výzkumů, které uvádějí, že každé dítě v naší republice přečte zhruba 8–15 knih ročně. Chcete-li srovnání se čtenářstvím nás dospělých, my prý přečteme průměrně 10 knih za rok.
Je tu ovšem určité ALE: výzkumy také uvádějí, že dětské čtenářství je stále dosti závislé na podpoře v rodině a ve škole. Má-li tedy dítě smůlu, rodiče ho ke čtenářství nevedou a ještě třeba nedostane dobrou podporu ani ve škole, velmi snadno se může ocitnout v bludném kruhu: tím, že nečte, se nedokáže dobře orientovat v textu a často pak třeba učební texty čte bez dostatečného porozumění. To ho pochopitelně stále více a více demotivuje a odráží se to v jeho školních výsledcích. Takže zatímco zhruba třetina dětí ve věku 6–11 let čte denně, naopak celá třetina jejich stejně starých spolužáků nepřečte za měsíc ani jednu knihu. Bohužel tím se ocitají na skluzavce, která vede naprosto jednosměrně a vyšlapat ji zpátky nahoru je bez podpory okolí téměř nemožné.
To nezní dobře. Co tedy s tím?
To není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Chceme-li čtenářství (ať už u dětí či obecně) podpořit, existují staré známé nástroje, jak to udělat: snížení daňového zatížení vydavatelů, a tím snížení cen knih (v ČR již od r. 2024 máme nulové DPH na knihy), celostátní i lokální programy na podporu dětského čtenářství, podpora knihoven, podpora spolupráce mezi školami a knihovnami.
Zde se nabízí otázka, jaká je situace na Dobříši. Vypadá to, že zájem dětí o služby knihovny je zde velký…
Ano, velmi si vážíme toho, že k nám děti rády chodí. A také toho, že je k nám zdaleka nelákají jen počítače a virtuální realita, ale z největší části právě knihy. Jenže bohužel i zde máme své velké ALE: kapacita knihovny – a zejména právě oddělení pro děti a mládež – už je nedostatečná. Oddělení je přeplněné – denně se zde za odpoledne vystřídá kolem stovky dětí a jejich rodičů, ale výjimkou není třeba i 120 návštěvníků. Ve špičce mezi druhou – pátou hodinou je zde pak klidně 30 i více dětí najednou, ponejvíce teenagerů. Jak to tu pak vypadá? Představte si zhruba jednu školní třídu na ploše, srovnatelné s plochou vašeho obýváku. A tato „třída“ posedává ve skupinkách, povídá si, překřikuje se, hraje hry… V oddělení nepříjemně stoupá hlučnost, kdo si chce jen v klidu číst či odpočinout, nemá moc šanci. Tišší dětští čtenáři se pak „nenápadně“ vytrácejí do klidného oddělení pro dospělé – to ale opravdu není ideální. Naše knihovna prostě nutně potřebuje další prostor – máme sice příslib na přístavbu přednáškového sálu, ale momentálně to vypadá, že také u příslibu zůstane.
Ale jak by mohl přednáškový sál odlehčit oddělení pro děti?
Více, než se zdá. V době, kdy by v něm neprobíhal žádný program, by mohl sloužit právě třeba jako studovna či místo, kam by se mohly uchýlit děti, které si chtějí v klidu číst či studovat. Ale největší přínos dalšího prostoru by spočíval v tom, že bychom konečně mohli být schopni uspokojit požadavky škol na programy pro jednotlivé třídy. V současné době se bohužel zvyšuje počet tříd, které se do knihovny nedostanou ani jednou za pololetí – a to je opravdu špatně. Protože pořád je dost dětí, které se k nám bez podpory školy nedostanou nikdy. A přitom právě to jsou děti, které by to potřebovaly nejvíc.
Chystáte pro letošní rok nebo v nejbližší době nějaké novinky nebo změny?
No jasně! Chystáme dvě důležitá vylepšení: modernizaci webových stránek a instalaci samoobslužného výpůjčního a návratového boxu ke vstupu do knihovny. Box rozšíří našim čtenářům dosažitelnost našich služeb; rezervované knihy bude možno si vyzvednout permanentně a vracení knih bude možné do naplnění denní kapacity boxu též kdykoli. Naše výpůjční služby pak budou fungovat v podstatě v režimu 24/7.
Také se chystáme řešit vybavení šatny, neboť i to je už dávno kapacitně nedostatečné a v dětském oddělení chceme vytvořit další malé klidové sezení.
Co byste vzkázali lidem, kteří do knihovny nechodí?
Že čtenářství rozhodně není jen čtení románů. Máme velmi pěkný fond moderní naučné literatury pro děti i pro dospělé.
Že máme speciální knihy i pro ty, kterým čtení trochu dělá potíže.
Že čtení není lenošení! Dobré čtenářské návyky významně podporují dobré studijní výsledky.
Že knihovna může pomoci dobře se orientovat v dnešním tak rychle se proměňujícím světě.
Že v knihovně potkáte fajn lidi, dozvíte se zajímavé věci a užijete si spoustu zábavy.
A že k nám můžete šest dní v týdnu, a to bez koruny v kapse.
Zpracovala DH ve spolupráci
s týmem dobříšské knihovny
Foto: Michael „Hrabák” Kočí
