Národní obec fašistická vznikla v Praze roku 1926 inspirována italským fašismem a v jejím čele stanul miláček národa generál Radola Gajda, bývalý velitel čsl. legií na Rusi a ještě v nedávné době zástupce náčelníka generálního štábu čs. armády gen. Jana Syrového. V létě 1926 byl však obviněn ze špionáže ve prospěch Sovětského svazu, což byla zjevná sovětská provokace. Šetření sice obvinění neprokázalo a jméno generála Gajdy bylo do značné míry očištěno, ale i na intervenci prezidenta Tomáše G. Masaryka byl od 14. srpna 1926 poslán do výslužby. Prezident Masaryk se zjevně obával, aby se v Československu neopakoval polský puč, který v květnu téhož roku provedl v Polsku generál Piłsudski. Generál Gajda se poté definitivně přepnul z role vojenské do role politické. Národní obec fašistická (dále NOF) zpočátku těžila z všeobecné oblíbenosti svého předsedy i ze své novosti na politické scéně. Jako dnes i tehdy nové politické strany přinášely naději, že konečně přišel někdo, kdo bude vše dělat jen pro blaho státu a národa.
Vůdčí osobností českého fašismu v Dobříši se stal okresní soudce dr. Vojtěch Vážný (nar. 1894 v Praze), který v březnu 1927 začal na patřičných místech zařizovat povolení pro oslavy bitvy u Zborova konané 17. dubna v Dobříši. Šlo zjevně jen o zástěrku, protože bitva u Zborova měla výročí až 2. července. Více šlo o politickou demonstraci a předvolební kampaň před volbami do obecního zastupitelstva, které se měly konat 12. září. Hesla z připravovaného tábora lidu měly celkem jasnou vypovídající hodnotu o ideologii nové strany: „Za práci pro vlast se neplatí“, „Proti idei ideu – proti pěsti pěst“, „Rozpusťte komunistickou stranu“, „Pravda vítězí – fašismus zvítězí“, „Podporujte křesťanské obchodníky a živnostníky“, „Co Čech, to sokol – co sokol, to fašista“, „Fašisty nikdo nezastraší – ani si nekoupí“, „Do Tvého náboženství není společnosti nic“ a „Uznáním sovětského Ruska zničen bude stát hospodářsky, kulturně a mravně“. V den konání tábora lidu se do Dobříše sjeli fašisté v černých košilích z celé republiky a na vlakovém nádraží generála Gajdu se synem uvítal soudce Vážný. Z celé akce se dochoval filmový záznam, takže víme, že Gajda přijel na Riegrovo náměstí automobilem a po vystoupení z vozu ho uvítal dobříšský lékárník Karel Rosenberg. Poté následovalo uvítání na radnici a posezení v restauraci hotelu Heinz. Slavnost probíhala i v ostatních restauracích, došlo i na tombolu a rozdávaly se časopisy s odpovídajícím ideologickým zabarvením: „Selská stráž“, „Říšská stráž“ a „Moravská orlice“. Celý den se pochopitelně pochodovalo a řečnilo, ale vystoupení samotného Gajdy bylo spíše kratší.
Celá akce byla zřejmě velmi úspěšná, protože ve volbách do obecního zastupitelstva kandidátka číslo 8 nazvaná „Jednotná Občanská fronta“ získala dostatečný počet hlasů, aby do zastupitelstva usedli tři její zástupci: soudce Vojtěch Vážný, lékárník Karel Rosenberg a rolník Jaroslav Peták z Voznice. Volby ukázaly, že fašisté v té době ještě nebyli vnímáni jako skupina násilnických primitivů, protože úspěch fašistů ve volbách kvitovala i dobříšská farnost, jak o tom svědčí zápis v pamětní knize farnosti: „Ježto fašisté měli v programu též úctu k náboženství, byli pokrokovými, hlavně socialistickými a komunistickými stranami potíráni.“ Rovněž složení kandidátky působilo poměrně seriózním dojmem – z prvních osmi míst měli čtyři kandidáti vysokoškolské vzdělání, což se o ostatních kandidátkách nedalo říct ani zdaleka. V neposlední řadě fašistům k volebnímu úspěchu v Dobříši přispěla radikalizace společnosti po uzavření starohuťských železáren v roce 1926, kdy celý region byl na dlouhou dobu uveden do sociálního úpadku a nestability.
Fašismus v Dobříši měl však krátkého trvání, protože soudce Vážný, jeho hlavní představitel, už v květnu 1928 rezignoval na své místo v zastupitelstvu, protože byl přeložen do Pardubic. Jako pardubický soudce se stal vůdčí osobností takzvané Rady sedmi, což byl kolektivní orgán, který skutečně vedl Národní obec fašistickou, protože Gajda byl pouhým symbolem a stranu fakticky nevedl. V roce 1934 se Vážný nepohodl s Gajdou a následně z NOF vystoupil.
Místo Vážného do zastupitelstva nastoupil majitel realitní kanceláře Antonín Šesr a vedoucí postavou se stal lékárník Karel Rosenberg, jenž byl zároveň předsedou Svazu čsl. lékárnictva. Jednalo se tedy o poměrně významného a váženého občana, takže v reakci na vývoj celorepublikové NOF nadšení Karla Rosenberga postupně opadávalo a na přelomu dekády jakoukoli spojitost s fašismem již odmítá a ve volbách do obecního zastupitelstva v roce 1932 kandiduje za Národní demokracii, což sice byla také pravicová a nacionalisticky zaměřená strana, ale na rozdíl od NOF demokratická. Ještě ve Zdravotnické ročence z roku 1938 je Karel Rosenberg uveden jako dobříšský lékárník, ale další jeho osudy již nejsou autorovi tohoto článku známy. Po pokusu o puč v Brně-Židenicích v lednu 1933 se už NOF stává pouze stranou společenských vyvrhelů a spodiny, se kterými nechce mít slušný člověk nic společného. Rovněž tehdy skončila i jistá shovívavost úřadů k této organizaci.
Jan Michl, ředitel Muzea města Dobříše