Vážení čtenáři DL,
z předcházejícího článku pana starosty Mgr. S. Vacka již víte o aktuálních změnách, které se týkají měsíčníku Dobříšské listy, jehož redigování jsem měla dosud na starost.
DL by měly od února projít rozsahovou i redakční změnou. Stávající desetistránkový obsah dlouhodobě nestačí potřebám a poptávce města, příspěvkových organizací, škol a dalších subjektů, které zde pravidelně či občasně publikují. Proto se vedení města rozhodlo dvojnásobně rozšířit rozsah DL tím, že v průběhu roku zvýší frekvenci vydání na čtrnáctideník. Radnice si od tohoto kroku slibuje především větší aktuálnost a rozšíření prostoru pro příspěvky. S touto organizační změnou souvisí i změna na pozici (šéf)redaktora DL, neboť redigování čtrnáctideníku již opravdu nelze, především časově, skloubit s mou hlavní pracovní náplní ředitelky Kulturního střediska Dobříš.
S Dobříšskými listy, které spolu s Vámi připravuji celých 25 let, jsem spojila velký kus svého života, cítím proto potřebu a povinnost se s Vámi, čtenáři a spolupracovníky, rozloučit, poděkovat a podělit se o své pocity a zkušenosti.
Redigováním Dobříšských listů jsem byla pověřena na začátku r. 1992. První číslo DL byla malá brožurka ve formátu A5, jejíž sazbu a kopírování v nákladu 500 ks zajišťoval asi tři roky pan Ing. Jiří Zderadíček ve výpočetním středisku RZ. Ve srovnání s dnešními možnostmi to byla opravdu dřevní doba. Redakce neměla k dispozici počítač, mail, mobilní telefon a jiné vymoženosti, které jsou dnes samozřejmostí… Vše se začalo významně měnit po uzavření smlouvy na vydávání DL s firmou Computer Design manželů Stanislava a Petry Frankových. Listy postupně měnily svou tvář z popelky na důstojné periodikum města především díky jejich nadšení, znalostem a technickým možnostem. Formát se zvětšil na A4, grafika textové části a titulní strany DL začala odpovídat moderním trendům a z černobílé přešly Listy plynule do plnobarevné verze. Zásadně se měnila i práce redaktora, a to v možnosti lepší a rychlejší komunikace a technického zpracování DL. S odstupem času je velmi zajímavé sledovat tento překotný technický vývoj právě na měnícím se vzhledu DL.
A jaké byly ty roky s Dobříšskými listy pro mě osobně? Určitě zajímavé, občas i náročné po stránce pracovní a lidské.
Vážím si toho, že jsem měla možnost poznat mnoho zajímavých lidí nejrůznějších zájmů a názorů, jejichž aktivity jsou pro naše město velmi obohacující. Redakce se proto vždy snažila, v rámci svých možností, tuto, zpravidla dobrovolnou, činnost zviditelnit a propagovat.
Zajímavá léta to byla i z pohledu vlastní novinářské práce. Naučila mě pokoře k našemu jazyku a psanému textu, a bezesporu i respektu k názoru jiných a s tím související snaze udržet Listy nejen jako informační zdroj místní samosprávy a státní správy, škol a organizací, ale i jako otevřený prostor pro vyjádření názorů občanů města.
Práce s lidmi je obecně náročná. Pokud se pohybujete v prostoru komunální politiky, pak o to více. V čtyřletých intervalech se politická reprezentace města většinou změní. Mění se lidé, mění se názory, koncepce, ale síla a vliv sedmé velmoci zůstává. Není proto nikterak výjimečné, že některá obecní periodika stále neplní funkci veřejnoprávního média, ale spíše roli propagačních tiskovin vládnoucích uskupení.
To se na Dobříši naštěstí nedělo a Dobříšské listy tak díky tomu mohly kontinuálně plnit funkci a zadání obecního periodika – informace nejen poskytovat, reflektovat, ale i zvenčí přijímat a zveřejňovat.
Komunikaci s vedením města jsem vždy považovala za velmi důležitou a logickou součást mé redakční práce. Ano, čelíte určitému tlaku zevnitř i zvenčí, to je přirozený a běžný jev, s kterým je třeba u této práce počítat, musím ale zdůraznit, že spolupráce s každou z radnic, s níž jsem byla pracovně v kontaktu, byla seriózní a otevřená. To je z mého pohledu velmi pozitivní a v komunálním prostředí ne tak častý úkaz. Věřím, že tato praxe zůstane zachována i nadále…
Člověk není neomylný, a tak musím přiznat, že chybička se do mé práce také občas vloudila, či jak mají redaktoři v oblibě alibisticky říkat, redakční šotek zazlobil. Na co ale snad mohu být hrdá je fakt, že za celých 25 let se nestalo, aby Listy nevyšly, ať už hrozila či probíhala nemoc nebo pohyb omezovala zlomená ruka či klíční kost. Moje rodina si zvykla a respektovala, že kalendář je každý měsíc neměnný, tedy že plánování dovolené či jiných aktivit úzce souvisí s přípravou DL.
V této souvislosti chci poděkovat také mým nejbližším spolupracovníkům a vydavatelům DL, manželům Petře a Standovi Frankovým, resp. jejich firmě CD Studio Dobříš, za dlouholetou vysoce profesionální a kolegiální spolupráci, za jejich neobyčejnou lidskou poctivost a vstřícnost.
DL jsou periodikem s určitou strukturou, zaměřením a daným rozsahem, proto leckdy nebylo možné vyhovět vždy, všem a zcela. Chci poděkovat za pochopení a toleranci, s kterou jsem se v tomto směru u většiny přispěvovatelů setkala…
Za příjemnou spolupráci děkuji především všem kolegům z městského úřadu, městských organizací, městské policie, dobříšských škol, ze sportovních a kulturních oddílů, spolků a církevních institucí, tedy těm, s nimiž jsem byla pravidelně v kontaktu.
Říká se, že vše, co člověk dělá rád, přináší radost a uspokojení. Tak tomu bylo i v mém případě. Nikdy jsem nepochybovala, že má tato práce smysl, a asi proto jsem u ní tak dlouho zůstala. Důležitým povzbuzením pro mě ale vždy byl především zájem, Vás, čtenářů. Dobříšské listy vychází v nákladu 3,5 tisíce výtisků a jsou vždy za pár dnů rozebrány. V době internetu a facebooku, kdy tištěná media rychle zanikají, to je důležitá zpráva o tom, že na Dobříši tento typ informačního zdroje neztrácí své místo a smysl.
Nové redakci Dobříšských listů chci popřát hodně úspěchů, informovaných čtenářů a co možná nejméně „redakčních šotků“.
Děkuji Vám za vaši přízeň a pozornost.
Mgr. Jindra Kastnerová, redakce DL
