Někdo si zkrátka chodí pro peníze, jiný za školu nebo na fotbal, ale je nás fůra, co chodíme jen tak – pro radost – protože máme rádi přírodu.
Dá se v ní vidět ledasco: cesty vystlané bělostnými křemelkami, rozličné stromy a nesčetné druhy oblaků nad nimi, dokonce blesk – to jak se nabíjejí částečky ledu, které oblak tvoří, po dešti duhu, jistě i rybníky či jen potůčky jako dlaň, a lesy hluboké a dlouhé, předlouhé, tak jako Brdy se svými Hřebeny. A právě tenhle nejsouvislejší lesní pás v naší vlasti parta nadšenců ve funkci starostky a starostů pojala coby – nebojme se říci – okouzlující výšlap s rozpustilým názvem POCHOD ŘITKA–PIČÍN, neboť obě „příbrdské“ vsi byly a jsou na začátku i na konci neobyčejného putování.
Trocha teorie před startem
My, kteří si chůzi umíme vychutnat, víme, že takový mechanický pohyb využívající dolní končetiny je dán toliko dvounohým živočichům, a pomineme-li víceméně nejistou existenci Marťanů, jsme to ve vesmíru patrně jen my – lidé! Však je to nádherný pocit, přemístit se z jednoho místa na druhé, že? „Běhavci“ se smějí „pěškařům“, že jsou pomalí, ale zatímco běh může netrénovaný člověk vykonávat jenom krátkodobě, chodit lze řadu hodin prakticky bez přestávky. Ostatně tak jako na 4. ročníku pochodu Pičín–Řitka, na který vás přátelsky zveme v sobotu 11. června!
Zdeněk Lebl, Obecní čtvrtletník Řitka
