Muzea malých měst obvykle schraňují předměty regionálního významu, někdy i takové, které mají citovou hodnotu pouze pro správce dotyčného muzea. Zároveň se tam však dají nalézt zapomenuté poklady. Někdy je ono zapomenutí i úmyslné, protože opravdu vzácné sbírkové předměty nejčastěji končí v centrálních státních institucích. I v Muzeu města Dobříše se nacházely perly, z nichž některé skončily ve Státním oblastních archivu v Příbrami, v knihovnách akademických institutů či v Národním muzeu v Praze.
V jednom z koutů depozitáře městského muzea stojí opřená dřevěná vrtule se stručnou popiskou, že se jedná o vrtuli letadla z období po 1. světové válce. Jelikož vrtule zpravidla mají nějaké označení, podrobil jsem ji důkladné prohlídce. Po zjištění, že dřevěná vrtule je proklatě těžká, jsem na odvrácené straně našel nezřetelnou značku, která mi vyrazila dech. Nade vší pochybnost se jedná o originální dvoulistou vrtuli Avia z jasanového dřeva patřící stíhacímu letounu Ba-33, který v první polovině 30. let tvořil páteř československého stíhacího letectva. Prototyp letounu pod továrním označením BH-33 vzlétl už v říjnu 1927 s hvězdicovým motorem Jupiter a jeho vývoj završili konstruktéři Pavel Beneš a Miroslav Hajn o dva roky později zabudováním těžšího a silnějšího řadového motoru Škoda L 550, čímž vznikl typ s označením BH-33L. Přičemž písmena „BH“ znamenají počáteční písmena jmen konstruktérů a „L“ na konci signalizuje použitý motor. V té době však konstruktéři Beneš a Hajn odcházeli z továrny Avia a dotažení letounu do sériové výroby po nich převzal ing. František Novotný. Na jedné straně nebylo žádoucí, aby letoun nadále nosil označení „BH“, ale zároveň si vojáci zvykli, že letadla vyrobená v Avii začínají na písmeno „B“. Proto se sériové letouny někdy označovaly B.33 a jindy Ba.33. Tento podrobný úvod je nutný k pochopení značek vyražených do vrtule.
První řádek „B-33LS“ je označení letounu, druhý řádek „Škoda L 550“ poukazuje na použitý motor. Další řádek znázorňuje typové číslo vrtule a za lomítkem pořadové výrobní číslo. Číslice „35“ ve čtverci pravděpodobně znamená rok výroby 1935. Letoun Avia Ba-33 se vyráběl v malých přerušovaných sériích v letech 1930–1932 až do konečného počtu 80 kusů, takže zmiňovaná vrtule nepatřila k původnímu vybavení letounu, ale vyrobila se dodatečně jako náhradní díl. Svědčí o tom i použití ochranné bandáže a mosazného kování na náběžné hraně vrtule, což se stalo pravidlem až u poslední série. Životnost dřevěných vrtulí v meziválečném období byla poměrně krátká, dokázal ji zkrátit i let v obyčejném dešti, proto každý letoun během své kariéry obvykle spotřeboval několik vrtulí. Postupně zastarávající stíhačky Ba-33 opustily polní perutě v průběhu roku 1936, aby se přemístily do leteckých učilišť a pilotních škol, kde jich ještě koncem roku 1938 bylo evidováno 40 kusů. Po obsazení země Německem v roce následujícím jejich stopa v Čechách mizí.
Je záhada, jak se dotyčná vrtule dostala do sbírek dobříšského muzea, protože v blízkosti města se žádné stálé letiště s hangáry nenacházelo. V evidenčních knihách není zaznamenáno, jak, kdy nebo kdo exponát do muzea věnoval. Vrtule obyčejně nejde použít na jiný typ letounu, takže i vzhledem k jejímu zachovalému stavu se s ní příliš dlouho nelétalo. Neupotřebitelné vrtule se nejčastěji používaly jako doplněk náhrobních pomníků letců, kteří zahynuli při leteckém neštěstí, ale z pochopitelných důvodů se dávala přednost vrtulím kovovým, které lépe vzdorují času.
Kompletní dřevěná vrtule o průměru 2 660 mm by dnes měla značnou sběratelskou hodnotu, ale jakýsi nekompetentní barbar třetinu její délky uřízl, zřejmě proto, aby nezabírala tolik místa a mohla se postavit na podlahu. Je tedy možné, že si ji někdo už během okupace nebo o pár let později takhle upravil a umístil si ji do kanceláře, do klubovny nebo do dílny. Každopádně dnes je k vidění v Muzeu města Dobříše, což třeba takové Letecké muzeum ve Kbelích tvrdit nemůže.
PhDr. Jan Michl, Ph.D.
Depozitář a archiv Muzea města Dobříše
