Výstavní sál v Dobříši vznikl při přestavbě budovy bývalé synagogy v polovině 50. let. Výstavní činnost zde probíhá od slavnostního otevření kulturního domu kolem roku 1956 nepřetržitě. Kulturní středisko Dobříš tedy pořádá pravidelné vernisáže a výstavy rovných 70 let.
Zcela výjimečnou událostí v této oblasti je Salon výtvarníků Dobříšska, který se letos uskuteční už po dvanácté. Tým kulturního domu kromě toho připravuje také koncerty, besedy, filmová promítání, divadelní představení i další akce, které doslova nenahraditelným způsobem obohacují společenský život ve městě.
Kulturní středisko Dobříš patří k místům, kde se pravidelně setkávají milovníci hudby, divadla i výtvarného umění. Za každou akcí stojí dlouhé plánování, výběr autorů i snaha zaujmout návštěvníky všech generací. Výstavy, které se zde konají, dávají prostor jak známým autorům, tak regionálním umělcům.
Jak složité je připravit výstavu v menším městě, co všechno tomu předchází a jak se daří přivádět ke kultuře nové návštěvníky? Na to jsme se zeptali ředitele a hlavního organizátora výstav Kulturního střediska Dobříš Marka Hájka.
Jaké jsou největší výzvy při organizaci výstav na malém městě, jako je Dobříš?
Hlavně práce s výtvarníky. Mají své vlastní světy, takže je někdy pěkný oříšek je přivést do té reálné každodenní logistiky – doladit s nimi data, časy, podklady pro propagaci a všechno sladit tak, aby výstava běžela hladce. A když máte pocit, že je všechno pod kontrolou, zjistíte pět minut před zahájením vernisáže, že není nikdo, kdo by se ujal úvodního slova. To je pak pro mě skutečná výzva, protože nejsem kurátor v tom pravém slova smyslu, tj. že bych jezdil do ateliérů a byl dopodrobna seznámen s každým detailem autorovy tvorby. Mám svou agendu jako ředitel a musím hlídat spoustu dalších věcí.
Můžete nám přiblížit proces, jakým způsobem vybíráte umělce a díla pro vaše výstavy?
Z části je to tak, že nás výtvarníci oslovují sami. V tu chvíli je pro mě samozřejmě důležité vidět jejich tvorbu, na základě čehož se rozhodnu, je-li vhodná pro zařazení do našeho dlouhodobého výstavního plánu, který míváme plný na dva a půl roku dopředu. Někdy výtvarníky oslovuji sám. V tomto často úzce spolupracuji s paní Magdalénou Westman, která v minulosti působila v Českých centrech propagujících mj. českou kulturu ve světových metropolích. V neposlední řadě si také rád vyslechnu doporučení ostatních výtvarníků, které považuji za kvalitní v oboru.
Jaký typ výstav má u návštěvníků na Dobříši největší ohlas?
Největší ohlas mají místní výtvarníci. Zvlášť pokud jejich tvorba zachycuje realisticky reálie Dobříše – lidé se rádi poznávají v obrazech svého města a často je to pro ně námět nejbližší a nejpoutavější.
Jaké kroky podnikáte, abyste přilákali mladší generaci do kulturního střediska?
Skoro každý rok do našeho výstavního plánu zařazujeme projekt, který připravují místní školy. Je to způsob, jak zapojit mladší generaci a ukázat jí, že kulturní středisko může být pro ně zajímavé a přístupné.
Liší se zájem návštěvníků o výstavy dnes oproti minulým letům?
Kovidová a těsně pokovidová doba výstavám, stejně jako kultuře obecně, příliš nepřála. Už ale dva roky pozorujeme zlepšení a rozhodně můžu říct, že co se návštěvnosti týče, situace se vrátila na úroveň před pandemií.
Existují nějaké nové trendy nebo inovace v oblasti výstav na malých městech, které chcete vyzkoušet?
U většiny výstav zařazujeme komentované prohlídky. Tento trend se v poslední době rozvíjí po celé České republice a my jsme rádi, že ho můžeme nabídnout i u nás. Rádi bychom zařadili do výstav více interaktivních prvků, bohužel nám to neumožňuje výstavní prostor – ať už svojí velikostí, nebo prostým faktem, že zde probíhá i řada jiných akcí, které nejsou s interaktivním typem výstavy slučitelné.
Jakým způsobem hodnotíte úspěšnost jednotlivých výstav?
To je jednoduché: podle počtu spokojených návštěvníků.
Co plánujete do budoucna v rámci výstav, ale i koncertů a dalších akcí v rámci Kulturního střediska Dobříš?
Program se snažíme připravovat tak, aby byl pestrý, kvalitní a uspokojil všechny generace. Některé naše plány nemůžeme uskutečnit, protože na ně nedosáhneme finančně nebo nemáme dostatečně velkou kapacitu sálu nebo chybí kvalitní venkovní prostor pro pořádání open air akcí. Přesto se snažíme vytěžit maximum z toho, co máme. Kromě velkých akcí, jako jsou Dobříšské májové slavnosti, se můžete těšit na komorněji laděné Dobříšské kulturní léto, výtvarné dílny u nedělních pohádek, více kina s naším vlastním popcornem, tradiční adventní zastavení nebo zahraniční hvězdy, které k nám nově zveme. Hlavně přijďte – kulturu dělají především návštěvníci.
Jaký je váš vysněný projekt či spolupráce, které byste rádi realizovali?
Rád bych jednou uspořádal výstavu Františka Skály s jeho večerní taneční zábavou MTO Universal Praha.
Výstavy v číslech
Výstavy u nás mají hlubokou tradici. Já osobně pracuji v KD od března 2011 a aktuálně připravuji 120. výstavu: XII. salon výtvarníků z Dobříšska, jeden z nejúspěšnějších projektů, který se těší velké oblibě. Srdečně na něj zvu.
Obecně mám ale radost z každé povedené výstavy. Pokud bych měl jmenovat nejsilnější momenty, které ve mně utkvěly, pak to byla výstava předního českého hyperrealisty Jana Mikulky, jehož díla jsou dnes vysoce ceněna. Rád také vzpomínám na výstavy leteckých fotografií Jirky Jirouška a v neposlední řadě na výstavu kreseb, fotografií a dokumentů z pozůstalosti posledního Mařákovce Oty Bubeníčka. Za nejzajímavější komentovanou prohlídku považuji tu, která byla součástí poslední výstavy Karla Jerie a jejímž vzácným hostel byl český spisovatel Ondřej Neff.
Zpracovala DH
Foto: Anna Šolcová a archiv KD Dobříš
