Vážení spoluobčané,



toto číslo je věnováno tématu přírody. V Dobříši na tom nejsme vůbec špatně. Kolem máme lesy, teče nám tu dobrá voda, dýcháme celkem čistý vzduch. Není to samozřejmost. Poloha Dobříše na úbočí brdského hřebene, v obklopení lesů, je výjimečně výhodná. Z řady měst musejí do lesa podnikat dlouhou cestu, my dojdeme pěšky. Stále bychom ale měli mít na paměti, že jsme na návštěvě v soukromém lese. Tyto okolní lesy potřebují péči. S měnícím se podnebím a rozšiřováním kůrovce i v lesích kolem Dobříše probíhá intenzivní těžba. Podle mnohých odborníků smrkový les na kopcích kolem Dobříše nemá perspektivu. Užívejme si tento les, naše děti a vnuci budou chodit pravděpodobně do jiného lesa, než známe my. Bude pestřejší a s větším počtem listnatých stromů. Do té doby zde ale pravděpodobně zažijeme větší plochy bez vzrostlých stromů. Stačí se podívat na Vysočinu nebo i cestou do Prahy na okolí Cukráku. Zajímavý je i pohled na staré fotografie Dobříše. Všimněte si, jak málo bylo ve městě stromů. Přeci jen dřevo na podpal potřebovali všichni a nikomu se nechtělo pro něj chodit daleko. Proti tomu máme dnes krásně zarostlé ulice a množství parků se stromy, které v létě poskytují příjemný stín a ochlazují vzduch.

Pijeme vynikající vodu. Ještě před třiceti lety byla zdrojem vody v Dobříši nádrž Chotobuš. Dobříš měla několik výjimek, aby znečištěná voda vůbec mohla být používána v domácnostech. To je naštěstí minulost. Dnes pijeme vodu z podzemních zdrojů v brdských lesích, která má vynikající kvalitu a téměř není třeba ji upravovat. Máme vody dost? Záleží na co a na jak dlouho. Na pití jednoznačně ano. Pokud ale všichni budeme chtít v suchých létech intenzivně zalévat zahrady, vody může být nedostatek. Každý z nás určitě může vodou více šetřit. I to, co od nás odchází, by nám nemělo být lhostejné. Pod městem sice všechny odpadní vody procházejí čističkou, ale z ní voda teče dál do řady rybníků, do Kocáby a dále do Vltavy. Na této vodě jsou závislí další lidé, s nadsázkou až do Hamburku. Rizikem u vody není jen její nedostatek, ale problémy přináší i její velký přebytek. Naštěstí Dobříš není v žádné záplavové zóně. Můžeme být tedy v klidu? Ne tak úplně. I v našem městě jsou ulice, kde s obavami sledují každou předpověď vydatných dešťů. Pravidelně jsou zaplavovány zahrady i sklepy domů v západní části města. Zatím máme úvodní studii, jaká přírodní opatření by bylo možné v této části vybudovat. A pak je tu voda pro zábavu. Obyvatelé v minulosti hojně využívali rybník Papež a v poslední době zájem o tuto vodní plochu opět roste. Přispělo k tomu jeho vyčištění i dobudování městské kanalizace a oprava hráze před pár lety. I zde jsme ale na návštěvě, rybník je soukromý, a proto se podle toho prosím chovejme.

Starší z vás jistě pamatují doby, kdy v zimě bylo celé město pod pokličkou kouře z lokálních kotlů. Naštěstí těch, kteří topí uhlím, výrazně ubylo, a tak i v zimě lze dýchat čistý vzduch. Požadavky na domácí kotle se průběžně zpřísňují. Zároveň stát poskytuje dotace na modernizaci domácích kotlů.

S ekologií souvisí i péče o domácí odpad. Zde bych rád zmínil dva aspekty. Naše civilizace produkuje obrovské množství odpadu. Je na každém z nás, jak moc obalů produkuje a jak s nimi naloží. Třídění je první krok. Jsou mezi námi i tací, kteří přemýšlejí nad každým pytlíkem na rohlíky. Ve snižování odpadu máme všichni rezervy. Pojďme v tom být lepší. Druhým městským nešvarem je odpad, který neskončil v koši. Stačí se projít kolem domů, kolem laviček, kolem silnic a cest. Velmi brzy narazíte na lahev, papír od bonbónů, krabičku od cigaret a v dnešní době stále častěji na použitou roušku. Pokud občas odhodíte odpadky na zem, styďte se. A přidejte se k nám. Tento měsíc uklízíme veřejná prostranství.

Někdy se téma přírody rozebírá z pohledu, jak člověk škodí přírodě, nebo jak jí naopak pomáhá. To je nedorozumění. Jsme živé bytosti a jsme součástí ekosystému. My jsme příroda. Chovejme se podle toho.

Pavel Svoboda, starosta

 

Reklama

Předchozí článekTvoříme Dobříš – hlasování spuštěno
Další článekZprávičky z naší MŠ