Tlačit změny v územním plánování na sílu je krátkozraké



Na ZM 19. února tajemník MěÚ uvedl, že s kauzou komplexu dvou bytových a sedmi řadových domů v Západní ulici již nemá stavební úřad nic společného. Bohužel má. Nese totiž odpovědnost za stávající stav.

Krajem pověřený stavební úřad totiž nařídil vlastníkům fyzické odstranění šestipatrové věže. Vedlo k tomu za 22 let přes 20 rozsudků u vyšších soudů, z toho pět u Nejvyššího správního soudu a dva u Ústavního soudu. Výsledek je jednoznačný – stavba byla provedena v rozporu s platným územním plánem (ÚP) i v rozporu s řadou dalších předpisů, prokázalo se mj. i to, že sousedé byli stavebníkem i stavebním úřadem „opomenuti“ a příslušné dokumenty nebyly ani řádně vyvěšeny na úřední desce.

Chtěl bych upozornit na určitou paralelu s aktuálně projednávanou změnou ÚP. Tehdy také investor požádal o změnu ÚP, a to z limitu jedno podlaží a podkroví na dvě s podkrovím. Tuto změnu, kterou připravoval stavební úřad, zastupitelstvo schválilo, ale vzápětí stavební úřad vydal bez uzardění územní rozhodnutí se třemi podlažími a podkrovím, a následně i stavební povolení, kde už byla ona věž s pěti podlažími doplněná o terasu v šestém. Těch nesrovnalostí bylo více – například i v oblasti plošné zastavěnosti. Stavba byla schválena bez vědomí sousedů, a když tito poukazovali na nesoulad s ÚP (ještě v době, kdy teprve vznikala hrubá stavba), tak se investor zaštiťoval vedoucím stavebního úřadu. Soudy nakonec dospěly k závěru, že stavební úřad Dobříš porušil zákony a jednal svévolně a arogantně při výkonu státní moci (cit. NSS), a to i ke škodě nabyvatelů nemovitostí, byť mnoho z nich koupilo nemovitost až v době, kdy se o závažné právní vadě stavby už vědělo.

Poučení z toho je jasné – dělat cokoli v oblasti staveb „na sílu“ se dříve, či později vymstí. V případě rozhodnutí o stavbách totiž nespokojená část občanů bude vnímat křivdu při pohledu na problematickou stavbu dennodenně, a to může přinášet spory i po desetiletí. Proto je lépe věnovat více času diskusím, postupovat konzervativněji a mírnit apetit developerů, kterým jde většinou o maximalizaci zisku a v daném místě ani nemusí sami bydlet a snášet negativní dopady svých investorských počinů.

Petr Karásek



Předchozí článekReferendum tu nechceme, tak ho zrušíme
Další článekSmutné výročí dobříšského „ground zero“