Milí přátelé,
blíží se doba velikonoční a tentokrát mám trochu netradiční příspěvek – příběh ze života Maxmiliána Kolbeho, polského františkánského kněze, který byl deportovaný do Osvětimi v roce 1941. V táboře žil jako kněz, i když nemohl svobodně vykonávat svou službu: utěšoval vězně, dělil se o to málo, co měl, a povzbuzoval ty, kdo podléhali zoufalství.
Na konci července 1941 se jednomu vězni z bloku, kde byl i Kolbe, podařilo uprchnout. Jako odvetu se nacisté rozhodli odsoudit k smrti deset mužů vybraných náhodně. Byli jeden po druhém vyvoláváni z řady. Mezi nimi byl i polský seržant Franciszek Gajowniczek, který v zoufalství vykřikl, že má manželku a děti, a plakal, že už je nikdy neuvidí.
V té chvíli se stalo něco nepředstavitelného. Maxmilián Kolbe vystoupil z řady a přiblížil se k německému důstojníkovi. Na místě, kde mohl každý nepovolený pohyb okamžitě stát člověka život, požádal, aby mohl zaujmout místo toho muže. Důstojník se překvapeně zeptal, kdo je. Kolbe prostě odpověděl: „Jsem katolický kněz. Nemám rodinu a děti, pošlete na smrt mě místo něho.“
Proti veškeré logice tábora byla jeho prosba přijata. Franciszek Gajowniczek byl ušetřen a Kolbe byl spolu s ostatními devíti odsouzenými odveden do bunkru hladu, kde byli vězni ponecháni, aby zemřeli hladem a žízní.
V tom bunkru se místo křiku a klení ozývaly modlitby a zpěvy. Nacistický dozorce, který to čas od času kontroloval, později dosvědčil, že to nebyl bunkr smrti, ale kaple: Kolbe ostatní povzbuzoval, modlil se s nimi a pomáhal jim připravit se na smrt. Jeden po druhém jeho druhové umírali. On zůstal naživu déle. V předvečer 14. srpna 1941 mu nacisté píchli injekci kyseliny karbolové, aby ho zabili.
Franciszek Gajowniczek válku přežil a po celý svůj život vydával svědectví o tom, co pro něj Kolbe udělal. Nikdy nepřestal vyprávět, že tam, kde měl zemřít on, žil dál díky úplnému daru života onoho františkána.
Jak souvisí tento příběh s Velikonocemi? Maxmilián Kolbe přijal dar Velkého pátku: pochopil a žil, že Kristus dal za něho všechno, a proto dostal sílu ho napodobit. Udělal něco, co by bylo nemyslitelné pouhými lidskými silami.
Přeji všem, abychom letos objevili další střípek nádherného daru Velkého pátku a Neděle vzkříšení.
P. Angelo Scarano
