Čas letí. Jsme za polovinou kalendářního roku a před námi náročné měsíce – volby, nastup do práce, škola, svátky, někdy smutné a jindy veselé situace…
Léto – čas prázdnin, dovolených, setkání a poznávání. Mnoho lidí, s kterými jsem se setkala, potkala a hovořila, vzpomínalo na své dětství, mládí, prostě historii. Hodnotilo změny, které nastaly ve společnosti – kultura, práce, škola, chování lidí okolo (sousedé) i těch, kteří rozhodují. Nejvíce jsou tyto změny vidět na pohled – náměstí, služby, doprava, nabídky – kino, koncerty, muzea a stav historických budov, chovaní lidí, morotistů, cyklistů a plnění slibů a termíny jejich plnění. Někdo vidí víc negativních věcí a jiný pozitivních v závislosti na tom, co zažili ve svém životě a co je naučila společnost, rodina, lidi okolo – prostě minulost.
Při návštěvě míst, které jsem znala z minulosti i současnosti, jsem se setkávala s mnoha lidmi staršími, v mém věku, mladými i dětmi. Setkání s dětmi a mladými, kteří své prázdniny částečně změnili v práci, čas s rodiči, příbuznými, mě potěšilo. Vidět je, jak jsou vstřícní, ochotní, dovedou ukázat, že umí, že je baví pracovat za peníze, ale i za poděkování, úsměv. A děti, s kterými jsem se potkala na různých místech, podržely mi dveře, uvolnily místo k sezení a pozdravily, poděkovaly. Pro mě důkaz, že děti a mladí nejsou jiní, než my dospělí a staří, jen si „nevzpomínáme“ a na děti přenášíme své sny a představy.
Při rozhovorech se často setkávám s negativním hodnocením dětí, mladých. Známe to všichni – jsou drzí, líní, sprostí, agresivní, na mobilu, v síti… Každý si může doplnit. Ano, je to pravda, ale v hlavě se mi objevuje otázka: Jak jim ro říct, jak je naučit žít ve společnosti, jak se mají stát součastí státu?
Víme, že práva občana, člověka jsou důležitá, ale měli bychom jim i sami sobě připomínat, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého.
Je třeba si uvědomit, že jsou práva, povinnosti dány zákony, vyhláškami, nařízeními, školním řádem, …, ale také zvyky, pravidly slušného chování. To vše je třeba dětem a mladým nejen říkat, ale i ukazovat na svém osobním jednání. To, že existuje trest za porušení práva druhého, bychom si měli uvědomit my „dospělí, staří“ a děti učit, že i to je součástí života.
S kýmkoliv jsem hovořila, často si vzpomínal, co dělal v dětství, v mládí. Z těchto hovorů jsem zjistila, že nikdo nemohl říct, že by neudělal „lupmárnu“, ale pak kamarádi, rodiče, učitelé, policie či soud vstoupili, aby dali trest. Na každém bylo rozhodnutí, jaký bude jejich život dál. Budu dál dělat „lumpárnu“, nebo se pokusím žít co nejvíce dle daných pravidel? Ne vždy zákony jsou takové, jaké chceme, jaké bychom si představovali. To v historii bylo, je a bude i v budoucnosti.
Děti a mladí nejsou o nic horší než my „staří a moudří“. Koukněte na staré filmy o mladých, dětech a třeba tam najdete i odpovědi ohledně současných dětí a mladých „puberťáků“ a vzpomínky.
Přeji všem šťastné vykročení do nového školního roku, do posledních čtyř měsíců kalendářního roku a při osobním jednání a rozhodnutí si uvědomme, že každý zodpovídá za své jednání, rozhodnutí a chování, i když jsem to udělal v „minulosti“ svého života.
Mgr. Eva Burešová, zastupitelka
