Původní středověký hrad Dobříš, známý dnes také pod názvem Vargač, definitivně ztratil svou rezidenční a reprezentační roli v 17. století. Jeho postupný úpadek ale začal už o století dříve. Z té doby se nám dochovala celá řada písemností, které vypovídají o špatném stavu hradu, v dobových listech označovaném jako zámek.
Ve svém dopise z roku 1534 píše Vilém Švihovský z Rýzmberka králi Ferdinandovi I. Habsburskému „(…) ten zámček Dobříš, nebude-li spěšného opatření, dokonce se oboří a padne (…) kdyby král Jeho Milost přijel někdy na lov, abych Jeho Milosti ňáký pokoj udělal, neb zhola Jeho Milost nemohl by bezpečně na zámku býti, jedno po zboření, druhé pro oheň, kdyby se větrové strhli, neb velmi nebezpečno. Zde pro nedostatek svého zdraví dlouho býti nemohu.“
Král na tuto zprávu reagoval v listině zaslané radům české komory 19. prosince 1534, v níž uvádí „(…) náš kmotr a hofmistr v České koruně Vilém, pán na Švihově a Rýzmburce, má od nás náš zámek Dobříš a nyní nás zpravuje, že tento zámek poněkud zchátral, takže když se v něm nic nezabezpečí, vznikne v budoucnu více škod a závad (…).“ Na jeho popud měli stavební znalci zámek prohlédnout a určit rozsah škod a finanční náklady.
To se opakovalo rovněž v roce 1548, kdy se Vilém Švihovský znovu obrátil na krále kvůli potřebným penězům na opravy. Ferdinand I. nařídil zámek prohlédnout a zhotovit soupis nezbytných nákladů. Následně mělo být Vilémovi Švihovskému povoleno přidělenou částku prostavět.
Například v roce 1550 měl Vilém Švihovský od české komory dostat na opravy tisíc tolarů. Na svou žádost o peníze ale nedostal odpověď a ve své stížnosti uvedl „I jest lítostivá věc, já manželku svú i dítky jsem vopustil, při císaři, při králi pánu svém jsem byl a jiní bohatí doma zuostali. A proto poručení Jeho Milosti z Tábora užití nemohu, ani těch tisíc talaruov na postavení, aby mi zapsáno bylo, ano na mě všude teče a někdy vítr střechy pobíře i s zámečkem a rybníci jsau na stržení, neb neopraví-li se, tehdy všecko padne.“
Situace se zjevně dlouhodobě nelepšila, neboť ještě v roce 1556 podávají Kryštof Skuhrovský ze Skuhrova a Zikmund Kába z Rybňan relaci české komoře o stavu zámku a panství, v níž uvádí, že „zámek Dobříš, ten jest všecken na pokojích, na stavení, na střechách opuštěný a téměř všecek na upadnutí a na oboření.“
Po roce 1569, kdy se Dobříš dostala zpět do přímého královského majetku a sídlil zde hejtman, byl starý hrad, označovaný nadále jako zámek, zřejmě jen v základu udržován. Zprávy o jeho špatném stavu a opravách se opakují jak za hejtmana Pavla Korky z Korkyně, tak Oldřicha Doudlebského z Doudleb.
K otázce – kdy došlo k definitnímu opuštění starého hradu – se autoři jako August Sedláček nebo Ludvík Kopáček vyjadřují různě. Avšak s jistotou můžeme s odkazem na dobového svědka Bohuslava Balbína říct, že starý hrad byl pustý nejpozději v roce 1681.
Zdroj: Národní archiv, Stará manipulace; August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého – Podbrdsko, 1889; Ludvík Kopáček, Knížecí Mannsfeldská hrobka na Dobříši, Od stříbrných hor 13, 1940–1941.
PhDr. Lukáš Slabý, kurátor
