Městské muzeum



„Spolek okresního musea v Dobříši“ byl založen ustavující valnou hromadou 27. května 1912 v Občanské besedě. Hlavní postavou byl od samého počátku ředitel měšťanské školy František Tatar, ačkoli prvním předsedou spolku se stal okresní starosta Josef Hodys z Nové Vsi, jenž měl na starosti především vyjednávání s institucemi. Spolek měl 67 členů a velice brzo se jim z darů podařilo sestavit slušnou sbírku o 1 420 položkách. Hlavní podíl na tom měl Ludvík Kopáček, jenž přispěl do rodící se muzeální sbírky četnými vzácnými exponáty. Zlatý věk městského muzea trval však pouze dva roky, kdy počáteční nadšení vystřídal pokles zájmu veřejnosti. Ten kromě neexistence výstavních prostor umocnilo i vypuknutí první světové války. Poslední ranou pak bylo úmrtí Josefa Hodyse, čímž spolek v květnu 1915 fakticky zanikl.

Muzeální sbírka byla po celý čas uskladněna v budově měšťanské školy, odkud ji v roce 1932 ředitel František Tatar začal postupně přemisťovat do budovy č. 75 na náměstí. Od poloviny třicátých let Okrašlovací spolek v Dobříši opakovaně volal po znovuobnovení muzea, k čemuž však došlo až po okupaci země německou armádou. Konkrétně 24. května 1939 se v hotelu Heinz konala valná hromada „Musejního spolku v Dobříši“, na které se novým předsedou stal hodinář František Stich. Tou dobou byla už celá sbírka o 2 300 položkách natěsnaná do dvou místností v domě č. 75 a za velmi skromných podmínek se vytvořila i jakási provizorní expozice. Znovuoživení muzea opět mělo pouze tříleté trvání, protože po popravě starosty města a člena musejního spolku Adolfa Scharta došlo prakticky k dalšímu zániku.

Na třetí pokus se po válce už muzejníci neobtěžovali s nějakou valnou hromadou a snažili se hlavně opatřit pro „Městské museum ředitele Františka Tatara“ nějaké prostory. Sbírka se postupně a na přeskáčku stěhovala mezi domem č. 75, Kopáčkovým domem a židovskou synagogou. Při těchto přesunech se nenávratně ztratilo či poškodilo mnohé ze sbírky, čímž pochopitelně došlo i k výraznému poklesu inventarizovaných položek, a začínalo se vlastně od začátku. Když se konečně od roku 1952 sbírka zabydlela na dlouhých čtyřicet let v prvním poschodí staré fary v ulici A. Dvořáka, už dávno spadala pod Okresní národní výbor Dobříš. Vedoucím „Okresního vlastivědného musea v Dobříši“ se stal Jan Veber, jenž spravoval sbírky od konce druhé světové války prakticky až do své smrti v roce 1962. Po něm převzal otěže Josef Třešňák, jenž vydržel tuto nevděčnou a osamělou práci vykonávat až do roku 1984.

V letech 1985 až 1987 došlo k sloučení s Okresním muzeem v Příbrami a dobříšský archiv byl přesunut do Okresního archivu v Příbrami. V nevyhovujících a nevytápěných prostorách staré fary tak zůstalo pouze 3 824 sbírkových předmětů. Po pádu komunismu se objekt staré fary vrátil v rámci restitucí katolické církvi a muzeální sbírka i se správcem Pavlem Pincem se v roce 1992 stěhovala do zadní části kulturního domu. V květnu 1994 se zde podařilo otevřít malou expozici, čímž se fakticky stvrdilo převedení muzea zpět pod Městský úřad v Dobříši. O čtyři roky později se sbírka přestěhovala do sklepních prostor městské spisovny v bytovém domě v ulici Na Tarásku a současně se vytvořila malá expozice na zámku. Zámecká expozice pak začala žít vlastním životem a postupně se obohatila o výstavu motocyklů či dětských hraček, což ovšem nemělo s historií města ani s rodem Colloredo-Mannsfeld nic společného. V roce 2006 se musel depozitář muzea vystěhovat z bytového domu Na Tarásku a definitivně přesídlil do stávajících prostor v čp. 71 na Mírovém náměstí, kde se netradičně v únoru následujícího roku otevřela stálá výstava „Stará Dobříš“.

Městské muzeum sice už dávno oslavilo sto let existence, ale ve skutečnosti se může oslavovat pouze jubileum muzejní sbírky, která je od září 2018 zapsána v Centrální evidenci sbírek ČR. Muzeum města Dobříše totiž v pravém slova smyslu nikdy neexistovalo. V roce 2013 sice vzniklo „Muzeum Dobříš“ Muzejního spolku Dobříšska, z. s., sídlící v Kopáčkově domě, ale to svým názvem dost mate, protože se ve skutečnosti jedná o muzeum rukavičkářské výroby ve městě. Ani to ovšem není plnohodnotným muzeem, jelikož nemá vlastní sbírku ani depozitář a slouží spíše jen jako výstavní sál, což ovšem také není nic nového. Již v padesátých letech se „Dům osvěty“, jak se tehdy říkalo Kopáčkovu domu, stával pravidelně místem výstav městské sbírky a přednášek historiků.

Městské muzeum víceméně tvořila pouze samotná sbírka kdesi uskladněná a neustále se pro ni hledaly odpovídající prostory, které se nikdy nepodařilo nalézt. V každém depozitáři nebo výstižněji řečeno: v každém skladišti se pokusili nadšení muzejníci pomocí různých prosklených skříní vytvořit malou expozici, která však nikdy dlouhodobě nepřilákala a ani nemohla přilákat souvislé zástupy návštěvníků. V průběhu existence sbírky se tak vystavovalo ve staré škole, v kulturním domě, na zámku a v již zmiňovaném Kopáčkově domě. V současném sídle „Muzea města Dobříše“ je sedm místností, přičemž dvě jsou věnovány výhradně expozici, další dvě jsou kombinací výstavních prostor a úložiště sbírkových předmětů a zbývající tři místnosti jsou výhradně depozitem.

PhDr. Jan Michl, Ph.D.,
Muzeum města Dobříše

Reklama

Předchozí článekZrekonstruovaný sportovní areál mezi školami v Dobříši opět plně slouží dětem i dospělým
Další článekŽádosti o dotace z rozpočtu města na rok 2022 se podávají od 1. 11. do 1. 12. 2021