ZEPTALI JSME SE ZASTUPITELŮ

Zdroj foto: Pexels


Říjnové vydání Dobříšských listů jsme tematicky věnovali osobnostem našeho města a Cenám města Dobříše. Ani otázka na naše zastupitele tak nemohla znít v jiném duchu. Tentokrát nám odpovědělo celkem 8 zastupitelů, kterým tímto děkujeme.

Koho považujete za jednu z největších osobností našeho města?

Petr Kadlec
Mnoho lidí by jistě jmenovalo osobnost Ludvíka Kopáčka, který se jako významný dobříšský historik zajímal o historii města od roku 1890 do roku 1948, kdy zemřel. Bez jeho práce by vlastně dobříšská historie ani neexistovala, anebo by byla mnohem, mnohem chudší. Pokud se podíváme na objem jeho prací, tak musíme přiznat, že tvořily základ skoro všeho, co se o Dobříši za posledních 70 let napsalo. Ludvík Kopáček je pro mě největší osobnost Dobříše ve 20. století.

Jindřiška Romba
Nejprve mě napadaly spousty konkrétních jmen, např. pan PhDr. Jaromír Žák, hokejový trenér Slavomír Lener, rozhodčí a zakladatel dobříšského hokeje Cyril Velebil, ale také např. hudebník Karel Čihák, vrcholový handicapovaný sportovec Jan Tománek a mnoho dalších.
Otázka však byla položena jasně, a proto bych velice ráda vyzdvihla jednu osobnost. Rodáka z Dobříše, který se zde narodil již před řadou let, a to 21. listopadu 1666. Je jím Evžen Jan Jindřich Tyttl (zemř. 20. března 1738, Plasy), známý jako opat cisterciáckého kláštera v Plasích, kterým se stal ve svých 33 letech. Evžen Tyttl studoval na koleji sv. Bernarda a v roce 1684 byl v Praze vysvěcen na kněze. Po dokončení studia filosofie, teologie a obojího práva se roku 1691 stal prvním učitelem noviců v Plasích, následně podpřevorem a od roku 1694 byl převorem. Sám se velmi zajímal o architekturu a díky němu vznikly mnohé známé stavby. Málokdo možná ví, že spolupracoval se známým a slavným architektem Santinim-Aichlem, kterému zadal projekt kaple v Mladoticích. Nejvýznamnějším dílem, o které se Tyttl zasloužil, je známé sousoší Sen sv. Luitgardy na Karlově mostě v Praze. Toto sousoší nechal Tyttl za 1 200 zlatých v roce 1710 zhotovit u sochaře a řezbáře Matyáše Bernarda Brauna.

Pavel Svoboda
Každý vidíme jinak, kdo je významný či významnější. Pro mě jsou v historii Dobříše obzvláště významné 3 osobnosti. Každá jinak a v jiné době.
Rodina Colloredo-Mannsfeldů udělala pro rozvoj města za více než 3 století mnoho dobrého. Z tohoto rodu pro mě osobně vystupuje Josef Jeroným Colloredo Mannfeld (1866–1957). V letech 1914–19 zastával křeslo dobříšského starosty. Společně s Dr. Guthem-Jarkovským v r. 1908 uspořádali první maratonský běh na území Čech. Z Prahy právě do dobříšského zámku, kde Josef Jeroným osobně závodníky vítal.
Druhou osobností je pro mě Adolf Schart (1889–1942). Jako starosta byl i se svou manželkou a dospělou dcerou exemplárně popraven za heydrichiády v r. 1942. Podle všech pramenů to byl slušný člověk a spíše se snažil omezovat nesmyslná nařízení Třetí říše. Když mě někdy přepadají chmury, jak jde starostenská práce pomalu, nebo když se setkám s nepochopením, vzpomenu si na starostu Scharta.
Třetí osobností je pro mne Antonín Honzík (1928–2006). Honzíkovi jsou tradiční dobříšskou rodinou, dodnes funguje na náměstí Elektro Honzík. Když komunisti elektro obchod zestátnili, musel p. Honzík na vojnu. Jako nespolehlivý kádr rukoval k PTP a strávil tam 4 roky, i když běžná vojna byla jen 2 roky. Potom pokračoval do příbramských uranových dolů, kde fáral 10 let s politickými vězni. Až pro roce 1989 se dostal do rodinného obchodu v Dobříši. Není divu, že když se v prvních svobodných volbách v r. 1990 hledali do místního zastupitelstva slušní a poctiví lidé, padla volba i na p. ­Honzíka.

Dagmar Mášová
Nebudu psát konkrétní jméno, nerada bych někoho opomněla. Pro mě je osobností každý čestný, slušný a spolehlivý člověk. Ten, který nedělá věci s myšlenkou vlastního prospěchu a zisku, kdo se nebojí občas zariskovat. Člověk jednající čestně a upřímně. Věřím, že takových lidí je mezi námi stále hodně.

Jaromír Bláha
Za největší osobnosti našeho města považuji lidi, kteří pomáhají tvořit veřejný život a občanskou společnost. Pracovníky městské knihovny, vedoucí skautů, sokolů, rodinného centra, lidi kolem obou farností, čajovny, okrašlovacího, zahrádkářského a dalších spolků a mnoha organizací, které tu pracují s lidmi pro lidi a lepší veřejné prostředí. Jména neuvádím, ani je všechna neznám, jen vidím jejich práci. V nich je největší bohatství města a Dobříš je díky nim skvělé místo k životu.

Romana Bodorová
Ing. Zora Rysová (1947) pochází z rodiny žijící v Dobříši nejméně čtyři století. Po letech rodinné perzekuce směla Zora v uvolňující se situaci šedesátých let studovat. Prázdninová brigáda v Anglii se jí v důsledku invaze vojsk Varšavské smlouvy prodloužila na celý rok. Šok z normalizovaného Československa ji po návratu přiměl hledat svobodnější společenství; našla ho mezi křesťanskými intelektuály, disidenty a undergroundem. To automaticky vyústilo v podpis Charty 77.
V době všeobecného ničení a kulturního úpadku si Zora vybrala práci v oboru záchrany památek, nejdříve v památkovém ústavu, později jako restaurátorka. Neúnavně bojovala také za zachování památek a kultivovaného prostředí v Dobříši. V osmdesátých letech se jí podařilo zachránit větší část židovského hřbitova ve chvíli, kdy náhrobky již byly uloženy do základových výkopů obchodního domu a připraveny k zalití betonem. Nejúžasnější momenty jejího života: „Viděla jsem Beatles před studiem Abbey Road, dala jsem růži Johnu Lennonovi, zažila ilegální koncerty Plastiků, ale nade vše byla setkání s Václavem Havlem a Jeho Svatostí Dalajlámou a návrat naší země k demokracii.“

Mirek Sochor
Měl jsem tu čest být dvakrát členem pracovní skupiny, která měla za úkol zastupitelstvu města navrhnout z došlých nominací osobnosti pro udělení Ceny města Dobříše. Musím říct, že spolurozhodování o tom, koho doporučit, není vůbec lehké. Před člověkem se díky sepsaným nominacím rozvine celá řada příběhů místních osobností. Ze známých obličejů, které běžně potkáváme v ulicích našeho města, se díky tomu vynořují ti, kteří věnovali a mnohdy stále věnují svůj čas, vědomosti, mnohdy i celý život nějaké aktivitě, která je jim blízká a kterou rozvíjejí. Všichni bývalí či současní starostové, lékaři, učitelé, významní podnikatelé, sokolové, orlové, sportovci i rovní a čestní lidé, a mohl bych pokračovat dále – záleží opravdu jen na úhlu pohledu každého z nás. Z mého úhlu pohledu řadím mezi hlavní osobnosti města Ludvíka Kopáčka a bývalého ředitele gymnázia a skauta prof.  ­Miroslava Oliče.

Adam Böhm
Na Dobříši žiju s rodinou 13 let. Cítím se tu za tu dobu jako doma, ale přeci jen neznám historii města natolik, abych mohl hodnotit zásluhy zdejších rodáků. Jsem velmi rád, že jsou udělovány Ceny města Dobříše, které mi odhalily zajímavé příběhy lidí.
Kdybych snad měl přeci nějakým směrem ukázat, rád bych vyzdvihl osobní zásluhy těch, kdo po roce 1989 přispěli k tomu, že je v naší zemi i v našem městě znovu demokracie.

Reklama