Školní rok 2023/2024 je za námi a pro většinu dětí, studentů dva měsíce volna, dovolené. Oblast vzdělávání ovlivňuje náš život prakticky od narození. Často si navzájem předhazujeme, „kdo za to může“, když se objeví problémy v našem životě. Problémů je kolem nás mnoho – zdravotních, sociálních, finančních, psychických. V průběhu roku jsem se setkala s různými situacemi, kladnými i negativními, s různými žáky, jejich rodiči, učiteli, pedagogy i mnoha dalšími osobnostmi, které do vzdělávání vstupují.
Kdo zná historii, poslouchá vyprávění rodičů, prarodičů, si řekne: „Změny v učení a vzdělávání se často jinak jmenují a vysvětlují dle politické a společenské poptávky, ale ve své podstatě jsou vždy podobné, ne-li stejné od zrození lidského rodu.“
Tato slova se mi mnohokrát objevila a já si hledala odpověď na mnoho otázek. Jedna problematika zvláště: situace v rodině při výskytu nemoci, úrazu u dětí. Všichni si říkáme, že nám se nic stát nemůže, v dnešní době, kdy se kdeco vyléčí. My rodiče si při narození dítěte představujeme, co mu dáme, jak se k němu budeme chovat, jak spojíme rodičovství a pracovní činnost, co od dítěte budeme požadovat my, jaká pravidla ho naučíme, jakou školu vybereme atd. Mnoho věcí bychom nejradši nastavili tak, abychom dětem neublížili, aby měly hezké a klidné dětství, nikdo po nich moc nechtěl… A pak změna – zdravotní stav našeho dítěte se zhorší a naš život se mění. Dostáváme se do situace, která má velký vliv na chod rodiny, práci, okolí, školu.
Mnoho let pracuji ve školství, kde bychom měli být schopni vzdělávat a učit žáky se zdravotními problémy (logopedie, oční vady, psychiatrie, neurologie, ortopedie atd). Myslím si, že si v současné době představujeme, že se samo vyléčí, nějak to dopadne a budoucnost je daleko, moc po něm nechtějte… Není to pravda. Co dítěti nedáme od narození a od počátku nemoci, postižení se velmi těžko ve vývoji dohání. Je třeba podporovat vývoj nemocného jedince a rozvíjet schopnost zvládnout svůj život, i když s pomocí okolí. Je třeba si uvědomit, že s dětmi je nutné pracovat nejen ve škole, ale i doma, v běžných situacích. Rodina je základní kámen života dítěte.
Setkávám se s mnoha lékaři, kteří léčí vážné nemoci, postižení a říkají, že podpora, pomoc pacientovi (dítěti) zvládnout jeho stav a jeho problémy, aby se v dospělosti mohl zapojit do společnosti, měl vztahy, práci, uplatnění, jsou víc než důležité.
Naše speciální školství bylo založeno, aby se lidé po úraze, nemoci naučili žít mezi lidmi, našli důvod, proč chtějí žít i pracovat, pomáhat ostatním. Setkala jsem s mnoha speciálními školami pro různá postižení, jejich žáci se vzdělávali, učili a po skončení jich mnoho pracuje, začleňuje se do společnosti.
Toto téma není pro nikoho jednoduché. Já osobně jsem se potkala v nedávné době několikrát s lidmi, kteří nemají život lehký a prožili podobné věci (nemoc dítěte, úraz, i smrt), přesto chtějí nabídnout pomoc druhým, vložit do toho svůj čas, finance a ukázat, že na každém je, jaký život budeme mít.
Rodiče, nebojte se, že jste na všechno sami. Papír snese hodně, ale důležité je, s kým se setkáte, s lékařem, který vám určí léčbu, terapii, rehabilitaci, s pedagogem, který vám nabídne možnost vzdělávání. Nebojte se ptát po speciálním školství, po odbornících a organizacích, které nabízejí pomoc a podporu rodinám i postiženým jedincům.
Každý den s dítětem je pro rodinu důležitý, i když si to začneme uvědomovat, až když hrozí ztráta. Ať takových situací je co nejméně.
Přeji vám, aby prázdniny patřily mezi čas věnovaný dětem, rodině a společným hrám.
Řekněme si „HURÁ, PRÁZDNINY!“ a na shledanou.
Mgr. Eva Burešová, zastupitelka
