V listopadových „Hovorech se starostou“ zazněl mj. dotaz: Je možnost, aby byl v Dobříši někdy v budoucnu veřejný bazén? Je to jedno z mála zařízení, které zde chybí.

Odpověď pana starosty nepřekvapila: „Já si myslím, že k tomu nikdy nedojde.“ Následoval výčet argumentů, proč ne. Nabízíme trochu jiný pohled. O bazénu na Dobříši by měl rozhodnout především zájem veřejnosti informované o všech souvislostech a dopadech na město vyjádřený v referendu. To by se mohlo uskutečnit třeba s volbou prezidenta v lednu 2028. Pak už by bylo úkolem zvolených zastupitelů, aby hledali řešení a cesty, jak by to šlo, místo hledání důvodů, proč to nejde. „Všichni říkali, že to nejde. Pak přišel jeden, který nevěděl, že to nejde, a udělal to.“

Menší bazén napojený na školský areál už mohl v Dobříši 5 let fungovat! V roce 2018 s ním šlo do voleb hnutí ANO. Podpora veřejnosti ale nebyla dostatečná a pro tehdejší koalici stejně jako pro tu dnešní byl jakýkoliv návrh opozice nesmyslem. V tehdejších cenách činil odhad na výstavbu 60 milionů, ve hře byla i dotace. Škoda pro veřejnost, školy a sportovce, že to nevyšlo. Třeba příště…

K argumentům pana starosty, proč ne:

1) „V dostupné vzdálenosti máme bazény v Berouně, Příbrami, Měříně, Hořovicích, dá se dojet do Prahy.“ Označme si tato místa na mapě a co najdeme uprostřed? Dobříš! Bazén by tu určitě přivítali i okolní obce včetně Mníšku pod Brdy. Místní školy by už nemusely jezdit za povinným plaveckým výcvikem jinam.
2) „Aquapark nebo bazén byl zapsán v letošním roce do zásobníku projektů města, protože to předložil jeden z kolegů zastupitelů s odhadovanou cenou výstavby 150 milionů. Jsem k tomu skeptický a myslím si, že se to za 150 milionů postavit nedá.“ Cena je vždy jen odhad. Nejdřív se řekne, co by se nám všechno líbilo, někdo to namaluje, spočítá cenu a pak „z hrušky dolů“ a vybere se jen to, co si můžeme dovolit.
3) „Rozpočet města je zhruba 350 milionů. Vydat 150 milionů za aquapark? Nikdy se to nezaplatí jako jiná veřejná sportoviště.“ Samozřejmě. Je to služba obyvatelům. Naznačovat, že půjde o polovinu ročního rozpočtu znamená, že se máme zase jen držet při zdi a do ničeho většího se nepouštět. Každý chápe, že by se jednalo o velkou investici, kterou by město splácelo třeba tři volební období. Finance má Dobříš zdravé, mohla by si to dovolit. Splátky by rozhodně neohrozily financování ostatních potřeb města. Jako když stavíte dům. Půjčím si, bydlím a pak splácím. Postavím bazén, děti se v něm naučí plavat, splácím. Nebo šetřím, a až jim bude dvacet, zase nic nepostavím, protože mi úspory sežere inflace a drahota ☺.
4) „Je třeba pamatovat i na to, že provozovat a udržovat veřejný bazén jsou částky většinou přes 10 milionů ročně.“ Nepolemizujeme s odhadem nákladů. Ale tvrdíme, že jen při lepším hospodaření by na ty provozní náklady bylo. Stačí nepředražené zakázky a více selského rozumu při rozhodování.

Jiří Bláha, Eva Burešová, Martin Čermák,
Markéta Čermáková, Tomáš Helebrant,
Jan Procházka, zastupitelé za ANO 2011

Téměř 40milionový schodek rozpočtu na rok 2026 schválila dobříšská koalice (ODS, STAN a KDU-ČSL) pro poslední rok svého vládnutí. Dluh, který zanechá novému vedení města, však není zdaleka konečný. Přenechá mu i nutnost zaplatit přes dalších 20 milionů v roce 2027 na dostavbu policejní budovy, která měla být hotová již letos, jak ještě v dubnu prohlašovali starosta Svoboda a místostarosta Vokurka, když obhajovali neobhajitelné, hloupé a zlovolné rozhodnutí odstoupit od naplánované a schválené rekonstrukce původní budovy, do které se mohla už teď vracet nejen policie, ale i nájemníci do bytů v hodnotě přesahující 30 milionů (340 m2 bytové plochy), o které vládnoucí koalice město připravila. Policie se ještě dva roky nevrátí do centra a město bude dál platit za provizorní umístění policie v „Rukavicích“.
Velkou diskusi vyvolala reportáž Českého rozhlasu z 11. listopadu, ve které vystoupili oba jmenovaní, aby informovali veřejnost o plánu rozvoje města v roce 2026. Přehrát si ji můžete na www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vodojem-policejni-sluzebna-nebo-zimni-stadion-v-dobrisi-budou-o-rozvoji-mesta_2511111405_raf.

Nejvíce překvapila informace, že „v neposlední řadě je mezi investicemi i zastřešení zimního stadionu“. To by mělo podle místostarosty Dobříše Vokurky z ODS stát zhruba 22 milionů korun. „Rada města schválila v letošním roce uzavření smlouvy na budoucí zastřešení ve formě lehké ocelové příhradové konstrukce se sendvičovým pláštěm.“
Jestli se již těšíte na delší sezonu a na to, že už nebude na bruslaře pršet a foukat, zapomeňte.

V rozpočtu není na zastřešení ani koruna. A není ani ve výhledu na rok 2027. Není ani žádná smlouva na budoucí zastřešení. Jen se nechala vypracovat projektová dokumentace za 1,3 milionu, která skončí v šuplíku a za čas se asi zase vyhodí, jako architektonická studie na rekonstrukci budovy čp. 66 za téměř 400 tisíc.

Opravdu se těším, co nám budou slibovat tito pánové před volbami do zastupitelstva letos v říjnu. Slogan „slibem nezarmoutíš“ mají osvojený dokonale. A že o něčem rozhodují občané, jak stojí v titulku zmíněné reportáže? To jsme zažili, když od ledna do května stovky občanů marně usilovaly jen o otevření debaty o výhodnosti rekonstrukce či zbourání budovy policie. „Už se s vámi bavit nebudeme,“ byla nesčetněkrát opakovaná odpověď současného vedení města. Budovu nechali demonstrativně zbourat, aby už nebylo o čem jednat.

Tomáš Helebrant, zastupitel

Bohužel už nemůžu říct, že se jen mýlíte. Ve Vaší reakci na článek paní Laštovkové z prosincových DL „Dárek pro Dalajlámu“, který se týkal třídění a placení za odpady, opět nepravdivě informujete. Ve své reakci píšete: „Již v roce 2024 jsme se vážně zabývali návrhem zastupitelů ANO nastavit poplatky jinak.“ Dále pokračujete: „Dodnes nepředložili nic. Není tedy pravda, že jsme návrh odmítli. Zatím totiž žádný konkrétní návrh předložen nebyl.“ Tak co je pravda, že jste se zabývali návrhem, nebo že žádný nebyl? Byl, a nejen v roce 2024. Naposledy letos v únoru projednávalo zastupitelstvo návrh na přechod od systému placení poplatků za osobu na spravedlivější a jednoduchý systém placení podle objemu vyvezeného netříděného odpadu. Sám jste k němu svolal na základě usnesení zastupitelstva jednání pracovní skupiny na 17. 3. 2025.

Na jednání jsem odprezentoval podrobný návrh celého systému. Jasně jsem vysvětlil, jak se určí poplatek a kolik bude doplácet město: Město zná celkové náklady, vedení pak udělá „politické rozhodnutí“, jakou část z nich bude hradit z rozpočtu a kolik chce vybrat od občanů. Pak už jen zadá úkol úředníkovi: „Spočítej, jaká musí být cena za litr, abychom za rok vybrali třeba 8 milionů.“ Vyjde mu 40, 70 haléřů nebo koruna, což je maximum. Tak jednoduché to je. Skoro všichni to myslím pochopili.

Vy ale chcete stále něco dokládat, dodávat výpočty, ceny softwarových řešení. To ale stojí čas a peníze. Opozice nedisponuje penězi města ani úřednickým aparátem. Proč jste nenabídl: poptáme, kolik by stál nový evidenční software, posoudíme, rozhodneme? Protože jste ještě před jednáním pracovní skupiny veřejně prohlásil návrh za nesmyslný. Předložil jste tím důkaz zbytečnosti účasti opozice v komisích, poradních orgánech rady města. Největší komisí byly stovky občanů bojujících za záchranu čp. 66, kteří čtyři měsíce opakovaně předkládali argumenty a žádali jen jejich projednání a zhodnocení dopadů rekonstrukce či bourání. Za vlastní peníze pořídili důkazy o nesmyslnosti demolice. Zažili jen výsměch a pohrdání. Rada nadřazeně a bez diskuze opět prosadila za každou cenu svoji. Ta cena je 9 bytů v hodnotě přes 30 milionů, o které město přišlo.

K organizaci sběru a nakládání s odpady. Ten považujeme za velmi dobrý a není třeba na něm nic měnit. Vadí jen nespravedlivý systém poplatků, hlavně z těchto důvodů:
1. Placení za osobu není vhodné pro město s velkým počtem osob nepřihlášených k trvalému pobytu. Na Dobříši je to kolem 1 200 osob, které zde bydlí, ale za odpady neplatí.
2. Systém nezohledňuje objem nádob na netříděný odpad. Jedna domácnost tak zaplatí za vyvezení litru odpadu i desetkrát víc než soused.
3. Placení vlastníkem nemovitosti podle velikosti nádoby u čísla popisného a počtu vyvezení by umožnilo zrušit šmírovací systém MESOH, kterým město trestá občany, kteří se do něj nezapojí nejvyššími možnými poplatky. Ostatním pak platí z rozpočtu jejich „slevy“.

Mimochodem, Vaše reakce na článek vyšla ve stejném čísle DL. Už jsou si zase někteří rovnější…

Jan Procházka, zastupitel

Jediné, co jsme mohli dělat pro uneseného chlapce ze Zlínska, bylo doufat. V případě hlášeného bombového útoku na naše školy děti jen trochu vymrzly venku na vycházkách, někdo přišel o oběd. Každá ze škol měla k evakuaci trochu jiný přístup, některé třídy spěchaly více, jiné méně. Alespoň nějaký nácvik, zkušenost, i když to není příjemné. Některé školy zajistily vrátnici u druhého vchodu, jiné nepouštějí rodiče za plot. Efektivita těchto opatření by měla být vyhodnocena. Zde patřím ke skeptikům. Jedna ze škol pořádala školení o obraně před útočníkem. Byl to dílčí krok – ne pro celou školu, zatím jednorázové, ale chvályhodné gesto. Stačí to? Základy vlastní sebeobrany jsou to, co plošně chybí. Lidé často až příliš spoléhají na kamery nebo sbory městské policie či Policie ČR apod. Nejsou, ani nemohou být všude a vždy, a o rozsahu jejich dosahu má veřejnost řadu iluzí. Máme ponětí, co přesně je v jejich silách? Jak fungují? Ti s nekalými úmysly ví asi lépe. Nakonec top rozlišení obrazu nabízí jedna ze zdejších škol, na sociálních sítích sdílí denně snímky malých i větších dětí. Masivní sdílení patří jen do uzavřených rodičovských skupin, výjimečně veřejně. Proč by měl mít možnost pozorovat dítě někdo, kdo k dítěti nemá potřebný vztah? Jako rodič můžete odejmout souhlas s veřejným sdílením fotek a videí. Co trápí řadu z nás, je obecně zvyšující se míra projevů nenávisti a opovržení. A je potřeba na tyto posuny systémově reagovat. Že na to nejsou peníze? Například město se chystá darovat 150 000 Kč na sochu za městem, kterou chce postavit římskokatolická farnost. Symbolizovat má smíření a odpuštění. Ale to je jen symbol. Co má prioritu? Pokud máte připomínky a návrhy k tématu bezpečí na Dobříši, máme komisi pro prevenci kriminality, kontakty jsou na webu města. Je zde zveřejněn i plán prevence kriminality 2023–2027. Bezpečí, smíření i odpuštění jsou hodnoty, které lze doopravdy budovat jen zevnitř, v každodennosti, a třeba v opětovném respektu při dopravní motanici před školou.

Lenka Laštovková

Nejkrásnější svátky roku Vánoce jsou za námi a nový rok před námi se všemi změnami, očekáváními, sny i nezdary, poučeními… K tomuto období patří i příchod tří králů, aby přinesli Ježíškovi dary a ukončili vánoční období. Vánoce jsou spojeny s náboženskými, lidovými tradicemi nejen českými, ale i světovými. Přijímání různých typů oslav „Ježíšek, Santa Claus, děda Mráz, …“ ovlivnilo naše vnímání světa pod různými názory, náboženstvím, politickou situací, …

Mnoho z nás si klade otázku: V co věřit? Co je správné? Odpovědi se snažíme hledat celý život. Pokládáme otázky a odpovědi se mění v současné době dost „rychle“. Co platilo dřív, včera, dnes platit nemusí.

Lidé od nepaměti hledali odpovědi kolem sebe. Představovali si, že někdo v různých podobách (lidských, zvířecích, v předmětech, symbolech) nás povede, pomůže, ochrání. Pocit v něco a v někoho věřit provází lidstvo od dávných dob. V průběhu života prožíváme mnoho situací, které nás mnohokrát mění a nutí nás vyhledat si cestu, jak dojít k cíli – přání, sny, představy, chtění – dožít, co nejlépe to půjde.
Vzpomínka na různé typy oslav Vánoc, příchodu nového roku, svátků a uvědomění si, že v průběhu našeho života nejsou stejné, pomůže zodpovědět si, co může nastat a kam nás to povede.

Nový rok bude náročný – nové volby do zastupitelstev obcí, nová vláda, změny zákonů. Opět se budeme ptát, dohadovat, představovat si, co bude lepší. V co a koho mám věřit? To je otázka, která nás bude provázet v roce 2026 zvláště kvůli volbám našich zastupitelů. Věřme, že se často opakují situace (historie), učí nás a vedou do budoucnosti. Občas se podívejme zpět, zhodnoťme a řekněme si, co by bylo lepší, co pro to můžu udělat.

Přeji vám šťastné vykročení do nového roku.

Mgr. Eva Burešová,
zastupitelka

Česká republika, podobně jako zbytek Evropy, čelí už několik let vysokým cenám nemovitostí, které jsou důsledkem regulací a dlouhých povolovacích procesů v oblasti výstavby a které způsobují, že na trhu není dostatek nemovitostí, které by uspokojily poptávku občanů. Tuto situaci pociťujeme i v Dobříši, kde ceny kopírují celorepublikový trend a vystoupaly do bezprecedentních výšin.

Situaci v našem městě bude v budoucnosti zhoršovat i nešťastné rozhodnutí v referendu z ledna 2023, které významně ztěžuje a zpomaluje další výstavbu v Dobříši, a to jednak prostřednictvím etapizace, jednak vyloučením další výstavby na dosud nezastavěných územích města. Lze proto očekávat, že toto rozhodnutí postupně povede k další akceleraci růstu nemovitostí, což bude ještě více vylučovat mladé lidi z Dobříše a okolních obcí z nákupu bydlení ve městě.

V takové situaci významně roste důležitost dobříšských brownfieldů, tedy zanedbaných nebo nedostatečně využívaných ploch v katastru města. Typickým představitelem takového brownfieldu je areál bývalých rukavičkářských závodů, dědictví minulého režimu, který je ve svém současném stavu nehezkou jizvou na tváři města. Budovy v areálu o rozloze tří hektarů jsou sice částečně využívány menšími firmami a živnostníky, ale jako celek areál chátrá a do stávajících nemovitostí se investuje nedostatečně.

Areál představuje obrovskou příležitost pro další rozvoj města, ať už z praktického, nebo ekonomického hlediska, neboť na jeho ploše může vyrůst nové bydlení pro rodiny, veřejné vybavení (např. mateřská škola) a nové obchody a služby, ale také z estetického hlediska, protože revitalizací areálu by došlo k zásadní kultivaci jeho okolí. A to vše v mantinelech, které představuje rozhodnutí v referendu z roku 2023.
Potenciál areálu byl analyzován v územní studii z roku 2019, dostupné na stránkách města, a existuje tedy představa, jak by mohla revitalizace areálu vypadat, jaký vliv na okolí by měla a jaké požadavky na technickou a sociální infrastrukturu by sebou nesla. V budoucnu by proto mělo být jednou z priorit vedení města pokračovat v dialogu s vlastníkem areálu, tak aby byl tento zanedbaný a nevyužitý kout přeměněn na místo, které může hmatatelně pomoci tam, kde nás pata tlačí nejvíce, a to v dostupnosti bydlení.

Toto je totiž jeden ze způsobů, kterým se město může dále rozvíjet, aby mohlo lépe sloužit svým občanům. Konzervace totiž vede jen ke stagnaci, a nakonec k úpadku.

Pavel Pilecký