Proces se skupinou Jiřího Matlacha
„Dne 8. září 1950 bylo lidovým soudem ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzeno i osm obyvatel našeho města.“
Rok 1949 znamenal pozvolný přechod od syrové a drsné lidové demokracie k naprosto brutální totalitární tyranii a diktatuře bolševického typu. Započala násilná kolektivizace v zemědělství a znárodňování úplně všech soukromých podniků, obchodů a živností. Kdo kolektivizaci a znárodňování odmítal nebo jen neprojevoval dostatečné nadšení, s tím bylo „zameteno“. Příslušnost k jiné politické straně se rovnala vlastizradě a velice brzo ve společnosti převládl pocit, že si nikdo nemůže být jistý svou svobodou. Drtivou většinu obvinění si žalobci vymýšleli a častým motivem zatčení byl movitý i nemovitý majetek obviněného. Zatčení a umlácení obviněného při výslechu často zajišťovalo beztrestnost krádeže. Zvláště jedinci s luxusními automobily se velice často stávali obětí příslušníků soudní a bezpečnostní složky státu.
Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra byli oběšeni na Pankráci v roce 1950 a stali se nejkřiklavější ukázkou zrůdnosti komunistického režimu, a především jeho stalinistické fáze. Jejich jediným proviněním byla skutečnost, že nesympatizovali s vládnoucí politickou stranou. I v Dobříši se komunisté drželi linie, že ten, kdo nejde s nimi, jde proti nim a je tedy nutné ho zlikvidovat. Dne 8. září 1950 bylo lidovým soudem ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzeno i osm obyvatel našeho města podle paragrafu na ochranu republiky. Údajně vyzrazovali státní tajemství, shromažďovali zbraně a připravovali ozbrojený puč. Konstrukce obžaloby se až nápadně podobala procesu s Miladou Horákovou. Odsouzeným byl zkonfiskován veškerý majetek a obdrželi tresty odnětí svobody až na 22 roků.
Není jistě náhodou, že téměř všichni odsouzení měli něco společného s Československou stranou národně socialistickou. Navíc, polovinu z odsouzených obyvatel Dobříše tvořili majitelé obchodů a prodejen, kteří odmítali zestátnění svých živností. O účelovosti celého procesu svědčí fakt, že již koncem téhož roku dobříšská kronika radostně oznamuje zestátnění všech prodejen ve městě. Mezi dosavadními majiteli nových státních podniků jsou uvedeni i Jiří Matlach či Bohumil Kottnauer, kteří o pár měsíců dříve dostali dohromady 39 let těžkého žaláře.
Jeden z odsouzených, bývalý příslušník SNB Ferdinand Bejček, zemřel ve výkonu trestu 26. března 1960. Ostatní byli po mnoha soudních tahanicích rehabilitováni až v červenci 1969. Soud tehdy konstatoval, že vyšetřování i důkazní řízení bylo nezákonné. Zvlášť opovrženíhodné bylo nasazení jednoho zaměstnance ministerstva vnitra do role provokatéra, jenž se celkem marně snažil vytipované oběti přimět k protistátní činnosti. Rehabilitace však měla pouze morální dopad, protože tou dobou už měla většina své tresty odsezené nebo byli propuštěni v květnu 1960 na amnestii.
