Jak žít spolu a s virem. Získejme čas a uchovejme dobrou mysl



Vážení spoluobčané, sousedky a sousedé,
ať je nám osm nebo osmdesát, ať jsme právě teď zdravotníky nebo pacienty čekajícími na operaci, studentkami, žáky, učiteli, politiky a jejich oponenty, prodavačkami nebo nakupujícími, úředníky nebo lidmi, kteří potřebují prostřednictvím úřadu dosáhnout na pomoc, všechny nás v těchto měsících spojuje možnost onemocnět. Ať chceme nebo nechceme, patříme k sobě a potřebujeme se. Nejsme v tom sami.
Pojďme vydržet tlak nejistot a zůstat solidární. Zvládat věci společně. Po prvních semknutých dnech pravděpodobně zažijeme dny nebo týdny rozčarování a vyčerpání. I pak ale budeme muset ještě několik měsíců spolu a s Covidem-19 co možná nejnormálněji žít.

Připomeňme si zásady pro pomoc sobě a druhým:

Nehledejme viníky, nenajdeme je; získejme čas a kolektivní imunitu
Pandemické hrozby jsou stále přítomné v našem prostředí nezávisle na nás: jsme součástí přírody v dobrém i zlém.
Můžeme se snažit šíření epidemie zbrzdit, aby její důsledky dokázalo zdravotnictví a celé hospodářství zvládat v běžném režimu. Zároveň víme, že důležitá je také kolektivní imunita – před příští epidemií nás do značné míry chrání právě nakažení a s ním související vznik protilátek v celé společnosti.

Nepodceňujme a nepřeceňujme hrozbu

Postupně se všichni – vláda, odborníci a občané – učíme nacházet rovnováhu mezi strachem prospěšným a ochromujícím. Pomáhají získávané zkušenosti. Víme už například, že v mnoha případech se nemoc dá zvládnout doma.

Chraňme občanské svobody i v krizové situaci

Krizová situace opravňuje vyhlášení krizového stavu podle zákona o krizovém řízení. Stát tím získává velkou moc a využívá ji k ochraně svých občanů. V zákoně jsou též pojistky proti zneužití této moci. Například časové omezení krizového stavu.
Nezapomínejme přitom na vlastní zodpovědnost za udržení demokracie. Mnohé z nás více ohrožuje vzpomínka na totalitní uzavření hranic než přítomnost viru Covid-19. Podobně může ohrožovat, když je člověk označován za příslušníka „rizikové skupiny“. Rizikové jsou spíše situace než skupiny.

Pomáhejme si navzájem: jde to mnoha způsoby

Ochranou sebe chráníme druhé. Zachováním klidu povzbuzujeme klid. Zaměřením na každodenní nároky – práci, učení, vaření – udržujeme věci v chodu.
Vypomáhejme si navzájem: Někteří z nás nemají internet, jiní hůře vidí či slyší. Nebo mají jiné překážky v porozumění situaci. Pokud se hůře pohybujeme a nemáme internet, můžeme pomáhat telefonicky, například s doučováním. Pokud jsme děti a máme dost sil, můžeme druhému donést nákup, vyvenčit psa.
Dělat něco pro druhé i v osamění dává situaci smysl. Šití roušek pomohlo mnohým z nás.

Rozložme síly

Nikdo z nás pandemii nezažil. Máme ale zkušenosti s katastrofami. Mnohé se dají využít. Například víme, že po počátečním nasazení přichází vyčerpání. Počítejme s tím. Vzájemné pomoci bude zapotřebí i po několika měsících. Rozložme síly, aby vystačily na později.

Zachovejme nadhled, vděčnost a humor

Víme už, že každá krize je k něčemu dobrá. Ožily sítě spolužáků, kolegů, přátel, sousedů, příbuzných. Zjistili jsme, kolik lidí se obětavě stará o druhé v práci i doma. Dostali jsme šanci přehodnotit, co je důležité.
Nově se porovnáváme s nejistotou, s vlivem náhody. Nemáme všechno v rukách. Snadno nás zasáhne vyšší moc. Někdo pociťuje bezmoc a úzkost, někdo hněv. Jiný si řekne, že už má odžito a že na celou věc nemá smysl myslet. Mnohé to vede k úklidu: ve vztazích, v mysli, doma nebo před domem.
Každý situaci nějak zvládáme: pomáháním a prací, pohledem na přírodu, omezením příjmu zpráv, cvičením, vděčností, modlitbami za sebe i druhé, za tento svět. Pro povzbuzení si lidé posílají vtipy a písně o koronaviru. Italové společně zpívali z balkonů, Holanďané v domluvený čas společně zatleskali zdravotníkům. Češi šili roušky.

A jak dál? Zvládneme to?
Lidé zvládli už horší věci.
I my to zvládneme!

Autoři: Psychosociální intervenční tým ČR: B. Baštecká, terénní krizová pracovnice a UK ETF, K. Šimr, farář a koordinátor: pitcr.cz.
Rada a Etická komise Českomoravské psychologické společnosti: www.cmpsy.cz.
Studenti a učitelé UK ETF.
D. Dohnal, psycholog HZS Olomouckého kraje.
O. Kvasnička, jednatel, Aperta, s.r.o.
J. Rollová, speciální pedagožka, Evangelická akademie Praha.
S. Vurst, nemocniční a hospicový kaplan.
Š. Vymětal, psychologická služba MV ČR.

Reklama

Předchozí článekDesatero ke koronaviru
Další článekJak mluvit s dětmi o koronaviru. A jak čelit změnám, které nákaza přináší