Rozlehlý areál dobříšského parostrojního pivovaru byl uveden do provozu roku 1879. Pivovar byl vybudován nedaleko nádraží u rybníka Papež nákladem 160 tisíc zlatých a jeho výstavba trvala pouze dva roky.
Budova získala čp. 3, které původně patřilo zbořenému podzámecké pivovaru. Na přímém ohni se vařily dva druhy piva. Obyčejné, 1 litr za 13 krejcarů, a dobříšský ležák za 20 krejcarů. Chod samotného pivovaru byl nejdříve pod správou knížecího velkostatku, v letech 1885–1909 byl pronajat a poté opět navrácen velkostatku.
V roce 1909 pak proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy, kdy byly do objektu vloženy značné investice na zřízení nové 60hektolitrové varny a zavedení parního pohonu. Zakoupen byl také chladicí štok a stáčecí zařízení na láhve a soudky. Byly vystavěny nové sklepy a celý objekt byl oplocen. Významnou osobností tohoto období byl sládek Josef Tesař, za jehož působení pivovar nejvíce prosperoval.
Po první světové válce spravovala pivovar akciová společnost Pivovarský průmysl Dobříš, později byl odkoupen zpět do majetku knížecího statku. V roce 1931 byla budova opět zrekonstruována. Výroba piva však postupem času stagnovala. V předválečném období se produkce pohybovala okolo 24 tisíc hektolitrů, ale v průběhu první republiky se vyrobilo jen lehce nad 11 tisíci hektolitry ročně. Rovněž počet zaměstnanců v té době byl poměrně nízký – 25 pracovníků včetně ředitele a sládka. Kvalita dobříšského piva nebyla špatná, ale konkurenci pražských pivovarů lze označit za příliš vysokou, takže se pivo dodávalo jen zhruba do sta hostinců v okolí.
Posledním soukromým majitelem areálu byl rod Colloredo-Mannsfeld, kterým byl majetek po druhé světové válce zabaven. Znárodnění paradoxně přineslo modernizaci a mechanizaci výroby, i když kvalita piva se postupně zhoršovala. Od roku 1968 pivovar vyráběl také limonády. Pivo se zde vařilo až do 30. září roku 1973, pivovarský slad se vyráběl i nadále. Výroba byla kompletně ukončena v roce 1975, v roce 1979 byly zdemolovány vedlejší budovy sloužící potřebám vedení pivovaru. Ty se nacházely těsně u rybníka Papež a hned vedle nich vedla silnice, která se kvůli budově lomila do prudké pravotočivé zatáčky. Odstraněním stavby bylo možné úsek upravit do dnešní podoby.
Až do roku 1985 sladovnu spravoval pivovar Staropramen. V roce 1988 převzala část pivovaru společnost Chirana zabývající se distribucí a uskladněním léčiv. Areál jí sloužil jako sklad. Firma budovu opět zmodernizovala, nechala strhnout komín v zadní části pivovaru. Při vyklízení starých sklepů vznikl prostor, do kterého byly následně naházeny tisíce původních lahví. Většina byla zničena, zachované se staly cennými artefakty. V dalším období Chirana objekt opustila a uvažovalo se o výstavbě sportovního a kulturně-společenského areálu ve sklepních prostorách objektu. Z důvodů nedostatku financí však z plánů sešlo. Ještě v roce 2000 se ve sklepích dobříšského pivovaru natáčely scény do filmu o Jacku Rozparovači „Z pekla“ s Johnny Deppem v hlavní roli, ale to byla labutí píseň tohoto objektu. V letech 2005–2008 byl pivovar přestavěn na nové bytové jednotky. Zbytek pivních sklepů byl definitivně zbourán a nahrazen garážemi.
Zdroj: KADLEC, Petr: Dobříš v proměnách, 2009.
SOA Příbram, fond Archiv města Dobříše.
Jan Michl, Muzeum města Dobříše
