Milé čtenářky, milí čtenáři, držíte v ruce první vydání DRB(u) – časopisu od dětí nejen pro děti. Občasník vznikl společným úsilím dětí a jejich pedagogů z Dobříšska a Novoknínska ve spolupráci s Místní akční skupinou Brdy–Vltava.

Do tohoto čísla přispěly děti ze ZŠ a MŠ Malá Hraštice; ZŠ a MŠ Nový Knín; ZŠ Dobříš, nám. Komenského 35; ZŠ Trnka a skauti ze Střediska prof. Oliče Dobříš. Přejeme zábavné čtení.

Katka B. a Lucka B.

Časopis DRB – si můžete prohlédnout zde

Proč ten název? Protože někteří zastupitelé o projektu knihovny se spolkovou činností mluví, jako by šlo o prvního dobříšského migranta, kterého je nutné se především bát.

Téma stěhování knihovny a projektu knihovny se spolkovou činností v místě bývalého kina se stalo politickou zbraní. Racionální argumenty a diskuse jsou torpédovány emocemi, vyvoláváním strachu a paniky za strany zastupitelů ANO, STAN, TOP 09 i Otevřené radnice a maskovány hesly o transparentnosti a starostmi o veřejné blaho.

Zdá se, že tito zastupitelé mj. nečetli základní informace dostupné na webu knihovny, shrnující vývoj celé, nyní velmi zpolitizované kauzy – www.knihovnadobris.cz/httpwww-knihovnadobris-czknihovna-2017-jak-to-bylo-a-jak-to-bude.

Jinak lze těžko porozumět jejich snaze zabránit možnosti, aby v Dobříši vznikl moderní multifunkční a kulturní prostor pro 21. století – tedy veřejný prostor, který by nadále podporoval spíše „spojování“ společnosti a který by přirozeně bránil jejímu dalšímu „rozdělování“. Navíc by se mohl stát první architektonicky jedinečnou stavbou v Dobříši.

Při posledním veřejném zasedání zastupitelstva (6. 2. 2019) se dokonce objevil názor, že současné umístění knihovny nad restaurací s venkovní zahrádkou je nejlepší. A to navzdory faktu, že vedení města v roce 2015 rozhodlo o stěhování knihovny, bez zajištění nových prostor. Důraz na vzdělanost a kulturní hodnoty jsou pro tyto zastupitele jen prázdnými hesly?

Současný stav je pro ně v souladu s programem prevence kriminality ve městě, výchovou ke zdravému životnímu stylu i selským rozumem? Naše děti a vnoučata ať tedy dál mají příchod, pobyt a odchod z knihovny spojený s cigaretovým dýmem stoupajícím do oken dětského oddělení knihovny, pohledem na občany konzumujícími alkohol a cigarety nebo s hospodskými „moudry“?

Přál bych si, a mnoho lidí se mnou, aby se politika v Dobříši konečně stala racionální veřejnou diskusí a skutečným zájmem o sdílený životní prostor.

Jíra Drvoštěp Štěpo

Tuhle jsem si hrál s malými dětmi a pozoroval je. Bylo kouzelné a zajímavé je sledovat, jak jsou ti špunti na jedné straně rádi, že jich je víc, mohou si společně hrát, něco vytvářet a na druhé straně se každý z těch capartů snažil nějak prosadit, aby přispěl ke společnému dílu a získal u ostatních uznání. Bylo až dojemné vidět, jak se některé z těch malých dětí dokonce snažily pomáhat těm nejmenším a nejslabším, aby měly ve skupině své místo. Pravda, bylo to trochu zmatečné, ale hrály si a nakonec společně postavily hrad. Kdyby si každý z nich stavěl sám, asi by postavil něco trochu – možná i dost – jiného, ale oni přijali fakt, že staví spolu a postavili společně hrad.

Pak jsem si vzpomněl na častý průběh jednání v našem zastupitelstvu, kdy někteří pouštějí do médií neověřené informace, polopravdy nebo nepravdy, zásobují Dobříšáky zprávami někdy až poplašnými. Je zvláštní, že my, dospělí, volení zastupitelé, nejsme schopni slušným způsobem věcně argumentovat a zároveň přitom naslouchat argumentům druhých. Je škoda, že místo toho, abychom se snažili společně hledat cesty ke zvýšení kvality života v našem městě, tak se raději, občas až demagogicky, zakopáváme na svých pozicích. Je nešťastné, že nejsme schopni reálně vnímat čas, po třech měsících od posledních komunálních voleb ztrácíme paměť a spíše se věnujeme „negativnímu nálepkování“ místo konstruktivní diskusi, manipulaci místo spolupráce. Co by si asi o nás pomyslely naše děti, kdyby se dívaly na to naše „zastupitelské pískoviště“?

Když jsem tak seděl a pozoroval tu drobotinu, jak si hrají, tak jsem si uvědomil, ano, máme více zkušeností a vědomostí, jsme vzdělanější a zručnější. K čemu nám to ale je, když nám chybí moudrost, která vede k vzájemnému respektu a spolupráci?
Možná bychom měli začít společnou hrou na pískovišti.

Ivo Salcman, zastupitel

Město potřebuje pro svůj chod, správu a projekty každou korunu. Kromě příjmů daných ze zákona má možnost ucházet se o dotace na konkrétní projekty z různých programů a vylepšit tak svůj rozpočet. Dotace nemám rád. Systém je ale takto nastaven a obce musí bojovat poníženými suplikami o každou korunu, kterou mohou získat navíc. Ne však asi Dobříš. Ze zápisu z 3. zasedání zastupitelstva ze dne 6. února jsem se dozvěděl, že hlasy 11 zastupitelů „vládní koalice“ zastupitelstvo odmítlo podat žádosti o dotaci na akci „Modernizace tělocvičny 2. ZŠ” do výzvy MMR z programu obnovy sportovní infrastruktury. Jde o více než milion korun. Za to by mohl třeba rok a půl fungovat fotbalový klub, mohly se podpořit spolky nebo třeba opravit několik set metrů chodníků. Ještě mě udivily dvě věty ze zápisu: „Tento dotační titul vyhledala paní ředitelka 2. ZŠ a oslovila město s požadavkem…“ Nemělo by všechny příležitosti pro vylepšení rozpočtu aktivně vyhledávat samo město? Ale nejvíce mě šokovalo stanovisko paní starostky, která uvedla, „že by raději do tohoto projektu věnovala peníze z rozpočtu města.“ Škoda že ne z vlastního. Třeba by uvažovala jinak. Argumentace, že bude na 5 let omezena možnost pronajímat tělocvičnu mimoškolním zájemcům jen na 20 % z celkové kapacity neobstojí. Paní ředitelka uvedla, že tato podmínka je lehce splnitelná. A přijít o pár tisícovek z pronájmu je ve srovnání s milionovým příjmem nesouměřitelné. Byl bych rád, kdyby se nové vedení města aktivně zabývalo všemi možnostmi na zvýšení příjmů. Na dotace není nárok, ale alespoň se to má zkusit. Bývalé vedení města, i když jsme na něj občas nadávali, připravilo pro to současné dotace na 4 projekty za více než 85 milionů. Ono v ČR všechno dlouho trvá. Co jedni připraví, často až druzí dokončí. Proto by Dobříš potřebovala vizi na několik volebních období. Nepolitikařit a dohodnout se, aby se každé 4 roky vše nenegovalo a neplivalo se po tom, co připravili předchůdci.

Jan Procházka

Odpověď na příspěvek JUDr. Jana Procházky „Proč vedení města nechce dotace?“

Níže se pokusím doplnit informace a vysvětlit panu Procházkovi více souvislostí, které ve svém příspěvku nezmiňuje.

Město není firma, město je tu pro občany

„Ale nejvíce mě šokovalo stanovisko paní starostky, která uvedla, ‚že by raději do tohoto projektu věnovala peníze z rozpočtu města‘,“ napsal JUDr. Jan Procházka.

Zápis ze zastupitelstva neuvádí doslovnou citaci mého vyjádření; ve skutečnosti jsem řekla: „…přikláněla bych se k tomu, aby město investovalo do tohoto projektu svoje vlastní peníze a raději bylo (…v tělocvičně) více prostoru pro potřeby veřejnosti třeba i za nižší cenu (…nájmu tělocvičny).“ Dotační peníze je dobré využívat tam, kde jsou přínosem, a o věcech je potřeba přemýšlet v širších souvislostech. Vůbec by mě nepřekvapilo, pane Procházko, kdyby naopak byli šokovaní ti občané, kteří by přišli o možnost užívat tělocvičnu poté, co by město rekonstruovalo tělocvičnu s přispěním dotace. Považuji proto za vhodnější rekonstrukci za cca 1,8 mil. Kč zařadit do plánu investic na příští rok a hradit z rozpočtu města. Jen tak budou moci sportovci využívat tělocvičnu podle svých potřeb i nadále.

„Argumentace, že bude na 5 let omezena možnost pronajímat tělocvičnu mimoškolním zájemcům jen na 20 % z celkové kapacity neobstojí. Paní ředitelka uvedla, že tato podmínka je lehce splnitelná. A přijít o pár tisícovek z pronájmu je ve srovnání s milionovým příjmem nesouměřitelné,” napsal dále JUDr. Jan Procházka.

Uvážlivé hospodaření města je jistě na místě, přesto jeho činnost nelze redukovat na aktivity, ze kterých mu budou plynout zisky. Město zároveň musí zohledňovat a hájit zájmy občanů. Smyslem provozuschopné tělocvičny je, aby v ní mohlo sportovat co nejvíce žáků a maximum mimoškolních zájemců. Školní tělocvična tu také není pro to, aby generovala škole co největší zisky. Ve skutečnosti totiž opravdu nejde o pár tisícovek, ale o to, že by byl na pět let omezený provoz tělocvičny pro veřejnost a aktivní sportovce.
Milionová dotace se sice na první pohled může jevit jako zajímavý finanční zdroj pro město, ale při důkladnějším zkoumání všech souvislostí a z pohledu provozu tělocvičny až zas tak zásadní není.
Zkusím vysvětlit souvislosti mezi zájmem občana a městskými financemi jednoduchou analogií: Město Dobříš „dotuje” fotbalisty tím, že jim přispívá z rozpočtu města na jejich sportovní aktivity (např. v roce 2014 – 522 280 Kč; 2015 – 550 000 Kč; 2016 – 585 000 Kč; 2017 – 600 000 Kč; 2018 – 600 000 Kč + 750 000 Kč na rozšíření kabin; 2019 – 637 000 Kč; tj. 4 244 280 Kč za šest let) a navrch jim pronajímá stadion za pouhou 1 Kč ročně. Analogicky město může „dotovat” sportovní aktivity občanů využívajících tělocvičnu tím, že její rekonstrukci bude financovat z rozpočtu města, a tak udrží provoz tělocvičny pro veřejnost v maximálním rozsahu. Zároveň při zachování současné ceny 200 Kč na hodinu za komerční pronájem tělocvičny a její obsazenosti, škola již nyní utrží 146 400 Kč ročně (tj. 732 000 Kč za pět let).

Shoda mezi opozicí a koalicí

„…hlasy 11 zastupitelů ‚vládní koalice‘ zastupitelstvo odmítlo podat žádosti o dotaci na akci ‚Modernizace tělocvičny 2. ZŠ‘,” píše JUDr. Jan Procházka.

Toto tvrzení pana Procházky je nepravdivé. Proti žádosti o dotaci hlasovalo 10 zastupitelů koalice a 1 zastupitel opozice, hlasování se zdržel 1 zastupitel koalice a 4 zastupitelé opozice. A především, žádný opoziční zastupitel nehlasoval pro podání žádosti o dotaci. Názor pana Procházky zřejmě nesdíleli ani jeho kolegové z hnutí ANO: nehlasovali pro podání žádosti o dotaci a k uvedenému bodu neměli žádné dotazy či připomínky.

Vyhledávání dotačních titulů

„Nemělo by všechny příležitosti pro vylepšení rozpočtu aktivně vyhledávat samo město?” ptá se JUDr. Jan Procházka.

Dotačních titulů se nabízí nespočet. Není ničím neobvyklým, pokud si některé dotační tituly vyhledají i samotné příspěvkové organizace nebo jiné subjekty města, jak se již dříve stalo. Například v době, kdy minulé vedení města najalo firmu Accon na monitoring (vyhledávání) projektových příležitostí, si paní ředitelka 2. ZŠ sama vyhledala dotační titul na výstavbu venkovní učebny, která se letos bude realizovat.
Odbor místního rozvoje města Dobříš také vyhledává dotační tituly. Především pro záměry města, o kterých ví, že je má město v úmyslu realizovat (např. jsou zahrnuty ve strategickém plánu rozvoje města, v rozpočtovém výhledu, případně se s nimi počítá v návrhu rozpočtu na další rok) – v roce 2019 např. dotace na obnovu komunikací.

Jana Vlnasová