Jedna z nejstarších občanek města Dobříše, paní Kateřina Mourová, je čiperná 101letá dáma. Při setkání vás zahrne tak pozitivní náladou, že z ní čerpáte ještě dlouho poté. Recept na dlouhověkost je podle jejích slov jednoduchý – hodně cvičit a málo jíst. Jedním dechem ale dodává, že miluje dobré dortíky a bábovku. Tu nám i při realizaci rozhovoru v domově seniorů štědře nabídla, stejně jako kávu. Milá hostitelka, se kterou bylo setkání velká radost, během 40 minut několikrát prohlásila, že měla krásný život a všechno v něm bylo skvělé.

Paní Mourová, vám je neuvěřitelných 101 let.
102 mi bude 6. června.

Jakou máte nejstarší vzpomínku?
No, moc si toho už nepamatuju. Kolikrát si připravím, co mám říct, než přijde sestra (v domově seniorů pozn.), a pak to stejně zapomenu.

Jaké jste měla dětství?
To jsem měla krásný. Já jsem Slovenka, narodila jsem se v Novém městě nad Váhom. Rodiče byli hodní a bylo nás celkem pět sourozenců. Mám tři sestry a bratra. Všichni už jsou mrtví a dokonce už i některé děti od sestry. Dětství bylo krásný, všechno jsem se ráda učila a všechno mě bavilo dělat.

Co vás bavilo nejvíc?
Ráda jsem se učila, ale nemohla jsem na školy, protože rodiče na to neměli peníze. Takže mám jenom základní školu, i když jsem tam byla nejlepší. Jeden pan učitel, moc hodný, mi říkal, že jsem šikovná a že mě na univerzitu dostane přes národní výbor. Jenomže mezitím umřel. Byl hodně mladý, ale tak hodný.

Čím se vaši rodiče živili?
Měli jsme tři veliká pole, všechno jsme si sami vypěstovali. Pak jsme měli taky prasata, krávy, kozy. Já jsem musela umět všechno obstarat taky.

Co jste dělala po základní škole?
Odešla jsem do Francie, do Paříže. Byla jsem tam osm let. Jenom jednou jsem mezitím byla doma, protože maminka byla nemocná. Pak už jsem ji bohužel nikdy neviděla, umřela.

Jak jste se dostala do Paříže a co jste tam dělala?
Tehdy hlásili u nás na Slovensku, že Červený kříž volá mladá děvčata, která by chtěla přijet pomoct do Francie. Pomáhali jsme jako vychovatelky pro děti. Nejdřív jsem rok chodila v Paříži do školy a potom jsem byla vychovatelka pro děti. Podívejte, tady mám fotky (ukazuje fotografie, kde dětem předcvičuje). Všichni podle mě cvičili, vidíte to, jak mě poslouchali?

Jestli dobře počítám, v Paříži jste byla za druhé světové války?
To ne, to už nevím.

Vzpomínáte nějak na válku?
To si vůbec nevzpomínám, já jsem to neprožívala.

Jak jste se dostala do Československa?
Zase přes Červený kříž. Já jsem byla pak ještě s těmi dětmi na Slovensku a pak jsem se dostala zase jako vychovatelka do Čech. No a pak jsem se dostala do Františkových Lázní, kde jsem začala pracovat jako servírka v jedné krásné restauraci.

Jak jste se seznámila s vaším manželem?
To bylo taky přes restauraci. Jak jsem pracovala jako servírka ve Františkových Lázních, tak tam jednou přišla majitelka restaurace Hubertus. Říkala, že jsem velmi šikovná a abych šla pracovat na Hubertus. No a manžel mě tam přijímal (smích). Tak jsem pracovala v kuchyni a hodně jsem se toho tam naučila. Péct všechno cukroví, všechno vařit, krájet okurčičky na malinkaté plátky… To bylo tak nádherný. Hubertus byla významná restaurace, chodili tam i ministři, manžel se s nimi setkal i osobně a někteří mu tam posílali pití. To mě ale rozčilovalo, nechtěla jsem, aby pil v práci.

Kolik vám bylo let, když jste měli svatbu?
My jsme měli svatbu ve Františkových Lázních a majitelka Hubertusu tam za námi přijela. Musela bych se podívat, kdy jsme se přesně brali, ale mně bylo dvacet devět let.

Měli jste s manželem děti?
Mám jednu dceru. Teď mám vnoučata. Jednomu je dvacet osm a druhému třicet pět. A už i pravnoučata. Mám tady taky fotky (ukazuje). Tady kolem dokola celého domečku, kolem cest, silnice, všude jsem měla kytičky. To je v Dobřichovicích. Pěstovala jsem kytičky, tady jsou pivoňky. Ale i zeleninu, saláty, broskev krásnou jsem měla a tady jsem měla všude máky (ukazuje na fotkách).

Do Dobřichovic jste se přestěhovali s manželem?
Manželovi tam přidělili místo, když zavřeli Hubertus.

Kdo ho zavřel?
No komunisti po převratu. Majitelku vystěhovali, dali jí sto devadesát korun důchod a chudák byla o hladu. Tehdy jsem uprosila vedoucího komunistů, to byli vojáci, kteří se do Hubertusu nastěhovali, aby jí dávali každý den oběd. My jsme odtamtud odešli. Když manžel umřel, bylo mu 49 let. Umřel, protože hodně pil. To není zdravý. Já jsem nepila, ale vždycky když jsem měla hlad a neměla čas si uvařit, tak jsem pila trošku pěny z piva, a tím jsem se zasytila a mohla zas dělat všecko (smích). Prožila jsem toho hrozně moc.

Na co ze svého dlouhého života vzpomínáte úplně nejraději?
Na všechno. Úplně na všechno.

A co politické události dvacátého století? Ovlivnily vás nějak?
Ne, to vůbec ne. Nikdy jsem nikde nebyla.

Vzpomínáte nějak na sovětskou okupaci v roce 1968 nebo revoluci v roce 1989?
V šedesátým osmým roce, to už vůbec nevím, mě to nezajímalo. Ráda jsem vždycky dělala hodně věcí pro jiné lidi. Ale politika byla mimo mě. Já jsem v těch Dobřichovicích dělala v restauraci všechno, to bylo pod Jednotou. Pracovala jsem i jako uklízečka a účetní. Pak jsem tam koupila i domeček a tam jsem to milovala. Byli tam skvělí sousedi.

Koukám na fotku, vy jste měla i pejska?
Měla jsem Šmudlinku a Lassie a pak ještě jednu Lassie. Ty uměly poslouchat, na slovo mě poslouchaly. A taky na hodně místech jsem byla. Viděla jsem krásná místa.

Jaká místa jste navštívila?
Mnohokrát jsem byla u moře. V Itálii a v Řecku a na lodi. Všechno možné jsem prošla. A na tu věž Eiffelovu v Paříži jsem vyšla sama až nahoru po schodech. Já jsem chtěla všechno vidět. A vidíte, zachovala jsem si zdraví.

Jaký máte recept na to, aby se člověk dožil takového úctyhodného věku, jako je vám?
Cvičit! Cvičit a moc nejíst. Já jsem často moc neměla čas se najíst. Ale cvičila jsem hodně, to vám taky ukážu. Ještě když jsem sem na Dobříš přišla, tak jsem dala nohy za hlavu. Ale před pár lety jsem měla úraz, byla jsem tři měsíce v nemocnici, měla jsem tři zlomená žebra a nemůžu už moc od té doby chodit. A špatně slyším a mám teď špatné oči, byla jsem na operaci s ječným zrnem.

Jak dlouho jste v domově důchodců na Dobříši?
Od roku 2012. A líbí se mi tady. Někdy mi tady moc nechutná, ale kupuju si potom kafe a zákusek a to je dobrý. Jsem spokojená.

Měla jste krásný život?
Měla. Já nemám žádnou špatnou vzpomínku.

Michaela Fialová Rozšafná
Autor foto: Michael Kočí

Dobříš je sice malé město, ale práce pro městské či státní policisty, dobrovolné i profesionální hasiče, záchranáře, lékaře a další organizace pomáhající lidem i zvířatům je tady mnoho. Doslova každý den se něco děje… někdy více a jindy méně závažného. Díky spolupráci právě mezi těmito složkami, organizacemi a lidmi může být konkrétní pomoc mnohem efektivnější. Důkazem toho mohou být i příklady, které zaznamenala strž. Alena Kovaříková, zástupkyně velitele MP Dobříš.

Městská policie Dobříš jako partner Ochrany fauny ČR
„Městská policie v Dobříši je dlouhodobým a stabilním partnerem Ochrany fauny ČR, se kterou spolupracuje při ochraně volně se potulujících, zraněných, ale i nebezpečných zvířat z přírody,“ uvádí strž. Alena Kovaříková, zástupkyně velitele MP Dobříš, a dodává: „Jsem velmi ráda, že mohu říci, že naše spolupráce je na velmi dobré úrovni, a to hlavně díky řediteli této organizace panu Pavlovi Křížkovi. On je doslova ,táta‘ všech zraněných zvířat. Na naše zavolání vždy, když je třeba, přijede a společně se svými kolegy si zvířata od nás přebírají, ošetřují a zachraňují.“

Ochrana fauny ČR věnovala MP Dobříš před časem přenosky na zvířata, které strážníci využili již několikrát. Velmi často do nich umísťují nalezené kočky, ptáky, hlodavce a další menší zvířata. Krásným příkladem pomoci „němé tváři“ byl nedávno zachráněný pták na Dukelském náměstí. „Zraněný a zakrvácený pták tady nebyl lhostejný paní J. Vojířové, která nám zavolala a poprosila o pomoc. Na záchranu zvířete darovala i svou vlastní deku, aby byl těžce zraněný opeřenec v teple, než si ho vyzvednou právě pracovníci z Ochrany fauny ČR. Silně poklovaného ptáka jsme pak za pomoci nálezkyně umístili do zmíněné přepravky,“ popsala případ strž. Alena Kovaříková.
Za již 26letou spolupráci patří poděkování celému týmu Městské policie Dobříš a samozřejmě vedení Ochrany fauny ČR a všem jejím pracovníkům.

Strážníci, dobrovolní hasiči a pracovníci sociálního odboru
Strážníci městské policie se při své práci dostávají do kontaktu s velkým množstvím lidí a samozřejmě se všemi pracovníky IZS Dobříš. Často jsou ale v kontaktu i s pracovníky sociálního odboru města, což je spolupráce velmi důležitá a ne všichni si to možná dost dobře uvědomujeme. Stejně jako důležitost dobrovolných hasičů v našem městě. Jedním krásným příkladem právě takové spolupráce z poslední doby je pomoc starší spoluobčance, při kterém bylo nasazení všech zúčastněných doslova příkladné.

Zásah popsala podrobněji strž. Alena Kovaříková: „Jedno zářijové ráno oznámila paní z Dobříše (rok nar. 1936) na linku městské policie, že už tři dny nemůže najít klíče od svého bytu. V tom bytě však zůstala zamčená a v době volání už neměla žádné jídlo a byla zoufalá. Její vlastní rodina přes sebevětší snahu městských strážníků i pracovníků sociálního odboru doslova selhala a nepomohla. V tomto případě naštěstí nešlo o záchranu života, ale o důležitou pomoc, při které všichni zasahující sehráli zásadní roli.“
Všem zúčastněným patří velké díky za jejich profesionální, lidský a samostatný přístup.

„Pomáhat lidem je naše společné motto, a to za každých okolností. Konkrétně bych velmi ráda za tento zásah poděkovala jmenovitě hasičům města Dobříš – Jiřímu Zajíčkovi, Jakubu Čechrákovi Maříkovi a Evženu Humlovi. Byl to perfektně odvedený zásah. Jejich ochota, rychlost, dovednost a trpělivost, kterou prokázali, byla ukázková. Potvrdili tak, že jsou pro naše město nenahraditelnou oporou. Stejně tak bych ráda vyzdvihla práci dobříšského sociálního odboru. Konkrétně děkuji panu Václavu Brejchovi a paní Kristýně Trojanové. A nakonec bych ráda poděkovala také strž. Stanislavu Herinkovi a všem sousedům z bytového domu, bez jejichž pomoci by byl náš zásah mnohem složitější,“ dodává strž. Alena Kovaříková, zástupce velitele MP Dobříš, která je ráda, že se paní podařilo pomoci, a navíc bez jakéhokoli poškození majetku.

Starší paní se všichni přítomní ještě snažili pomoci nalézt ztracené klíče přímo v bytě, ale to se bohužel nepodařilo. Pan Brejcha proto raději paní vyměnil vchodovou vložku u dveří a paní Trojanová jí zajistila následnou sociální pomoc, jídlo a monitorování ve spolupráci s MAS Brdy–Vltava.

Zpracovala DH

Město Dobříš už v loňském roce zrekonstruovalo hlavní multifunkční sportovní hřiště mezi školami. Letos dokončilo celkovou modernizaci sportovního areálu výměnou povrchů na dalších hřištích ve sportovním areálu.

V novém školním roce mohou děti z 1. ZŠ a 2. ZŠ Dobříš, gymnázia a ze sportovních kroužků využívat nově zmodernizovaná hřiště na basketbal a volejbal ve sportovním areálu základních škol. Město Dobříš touto investicí navázalo na rekonstrukci multifunkčního hřiště, která proběhla v loňském roce.

Jako první proběhla rekonstrukce multifunkčního sportovního hřiště

Na začátku loňského školního roku bylo v Dobříši po velké rekonstrukci opět otevřeno multifunkční sportovní hřiště, které je umístěno mezi školami. Jeho prostor využívají nejen žáci dobříšských základních škol, ale také studenti gymnázia, další sportovci a široká veřejnost.
Hřiště, které je určené nejen pro kopanou, ale i další kolektivní sporty a atletické disciplíny, prošlo po více jak 17 letech od jeho vybudování velkou rekonstrukcí. Sportovci tady mohou využívat atletický ovál, místo pro skok daleký a hřiště, které získalo umělý trávník 3. generace s atestací mezinárodní fotbalové organizace FIFA a certifikací pro pořádání oficiálních turnajů české fotbalové asociace FAČR.
Finanční náklady celé této akce ve výši 3,2 mil. Kč včetně DPH byly hrazeny z rozpočtu města Dobříš.
Předání stavby se za vedení města Dobříš tehdy účastnil místostarosta Tomáš Vokurka, který řekl: „Jsem rád, že se nám povedlo multifunkční sportovní areál zrekonstruovat a poskytnout tak potřebný prostor nejen pro školy, ale i další sportovní organizace v našem městě a veřejnost. Věřím, že v návaznosti na tuto modernizaci se nám povede následně realizovat vybudování dalších přilehlých menších sportovišť na basketbal, volejbal a jiné míčové sporty.“ Rok se s rokem sešel a vedení města se opravdu povedlo zmodernizovat i další hřiště ve sportovním areálu mezi základními školami a gymnáziem.

V rámci navazující modernizace sportovního areálu v Dobříši byly vyměněny povrchy i na dalších přilehlých hřištích

V tomto roce bylo na rekonstrukci multifunkčního areálu navázáno opravou dalších hřišť ve sportovním areálu mezi školami. Výměny sportovních povrchů se nyní dočkalo hřiště na basketbal a volejbal.
Realizace stavebních prací probíhala v době letních prázdnin, ale s ohledem na problémy s dodávkou sportovních povrchů z Velké Británie se dokončovací práce protáhly až do konce září 2021.
Bližší informace k rekonstrukci hřišť uvádí město Dobříš na svých webových stránkách: „Modernizované povrchy jsou certifikovány Evropskou unií. Pro hřiště na volejbal byl instalován vpichovaný umělý venkovní polypropylénový smyčkový tenisový a víceúčelový sportovní koberec s certifikací pro tenis ITF-3 a pro hřiště na basketbal je použitý povrch modulový venkovní polypropylénový.
Povrch je vyroben ze 100 % recyklovatelného UV stabilizovaného polypropylénu. Povrch je schválen dle EN 14877 a je certifikován na základní míčové sporty basketbal, házená, volejbal, tenis aj.“

Projekt byl podpořen z Národních dotací MMR z výzvy Podpora regionů 2021. Celkové náklady akce činily 1,3 mil. Kč a dotace byla poskytnuta ve výši 900 tis. Kč.

Místostarosta Tomáš Vokurka k velké rekonstrukci a modernizaci sportovního areálu mezi školami dodává: „Těší mě, že jsme bezezbytku zvládli splnit náš závazek a kompletně opravili důležitá sportoviště ve školním areálu. Především děti a mládež mají tak možnost sportovat prakticky na těch nejmodernějších površích, jaké jsou aktuálně dostupné. V celém areálu tak došlo z pohledu kvality k obrovskému posunu. Podpora aktivního pohybu a sportování musí zůstat v tvrdé konkurenci multimediálních lákadel naší prioritou.“

Zpracovala DH

„Koukám, jak celá země vstává…“ zní první říjnové odpoledne dobříšským Dukelským náměstím. To právě zpívá kapela Tučný & Bobek revival a za pár okamžiků začne oslava Dne seniorů, kterou tu už tradičně pořádá Pečovatelská služba města Dobříše ve spolupráci s městem. Den se vydařil, krásně svítí sluníčko a na lavičkách u stolků v parčíku před Domem s pečovatelskou službou sedí babičky a dědečkové, někteří jsou klienty pečovatelské služby, jiní se o akci dozvěděli a dorazili ze svých domovů, další pak v doprovodu pracovnic z domova pro seniory. Všechno je připraveno a může se začít.

Chvilku po půl druhé si bere úvodní slovo ředitelka pečovatelské služby Lucie Přádová. Připomíná to, co často zapomínáme – že stáří není jen dožití života, ale že staří lidé jsou pro celou společnost důležití. „Při příležitosti Dne seniorů můžeme ocenit, čím vším nám jsou naši předci a starší lidé přínosem, čím nás obohacují,“ říká. „Právě pro svou životní zkušenost a moudrost by senioři měli být pro společnost inspirací a měli by zůstat aktivní. Sama za sebe myslím, že je důležité uznat a respektovat stáří a vnímat ho jako normální součást života a období, kdy stále pokračuje rozvoj lidské osobnosti. Starší lidé jsou platnými a cennými členy lidského společenství, které by bez jejich přispění nemělo všechny potřebné dimenze.“ A hned po svém krátkém projevu představuje jednotlivé členy týmu a také konkrétní služby, které nabízejí.

Slova se ujímá pan starosta a po něm Petra Štěpová za Centrum pro komunitní práci střední Čechy (CPKP). Ta připomíná, že na Den seniorů navazuje Den pečujících, a právě těm jsou služby centra určené. Po jejich slovech je tu znovu kapela, která také celý odpolední program doprovází. Mezitím mezi stolky s koláčky a občerstvením, které připravila pětice dobříšských skautek, procházejí pečovatelky a nabízejí výbornou kávu z improvizované kavárny. Tu i letos vede Ludvík Forsterevicz, profesionál z oboru a zároveň dobrovolnický pomocník pečovatelské služby. Pro příchozí jsou tu i další atrakce: koutek soutěží a hlavolamů od dobrovolnic – další skupiny skautek, dílna drátkování paní Aleny Marešové. Ta pořádá v místním domě jednou za měsíc výtvarné dílničky určené seniorům pečovatelské služby, ale otevřené i široké seniorské veřejnosti. A v neposlední řadě je tu i kolo štěstí, kde si příchozí mohou vytočit některou z cen, které pro ně vytvořily děti ze Základní školy Trnka. Jako první to zkouší pan starosta, místo ceny si ale vytočil úkol: zarecitovat básničku z dětství, a zhostil se toho k pobavení všech na výbornou.

Naslouchátko aneb Haló, tady knihovna! To je program, se kterým na oslavu přišli pracovníci místní knihovny. Následuje ukázka dramatického čtení, pozvání k návštěvě knihovny, kde si senioři můžou půjčovat i audio CD k poslechu s načtenými knihami pro ty, kdo už si nemůžou nebo nechtějí číst a raději poslouchají. To jsou služby, které mohou seniorům nabídnout. A hned se také s paní ředitelkou domlouvají, že by pravidelné čtení a prezentace nových knížek mohlo probíhat i v domě s pečovatelskou službou.
Hudba střídá hudbu, skupinu Tučný & Bobek revival střídá akordeonová skupina pod vedením pana učitele Petra Kafky z dobříšské základní umělecké školy a po ní přilétají Vlaštovky – děti ze školky Čáp z Budínku. Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme…, Já jsem muzikant a přicházím k vám z české země – ke zpěvu dětí se připojují i babičky a dědečkové a poslední Voda voděnka v sólovém podání pětileté Bětky vhání slzičky dojetí do očí mnohým přítomným. Nezůstává ale jenom u živé hudby. Odpolední program zpestřují kouzelná taneční vystoupení skupiny dříve narozených dobříšských sokolek, které si říkají Spolek odrostlých holek. Je fascinující, jak z paní, které bychom pro jejich věk hledali spíše někde před televizí, sálá energie a veselá nálada a jsou důkazem toho, že stáří nemusí být obdobím pasivity a samoty, ale že je možné bavit sebe i své okolí. Zažili jsme tyto dámy už i při loňských oslavách Dne seniorů a energie jim navzdory covidovému období rozhodně neubylo.

Oslavy toho letošního Dne seniorů končí až v pozdním odpoledni a všichni odcházejí spokojení. Počasí vyšlo krásně, kultury si každý užil plnými doušky, skvělé jídlo i pití…
Program se podařil do puntíku, a co je nejdůležitější – podařilo se, že se lidé mohli setkat jeden s druhým, babičky a dědečkové spolu, ale i starší, střední a mladá generace. To je to, o co chce paní ředitelka pečovatelské služby usilovat i do budoucna – aby se spolu mohly potkávat jednotlivé generace a předávat si vzájemně to, co mají – mladá generace energii a nadšení a starší generace životní moudrost a zkušenosti.
Velké díky všem, kdo se na letošních oslavách jakkoli podíleli. Díky paní ředitelce i pracovníkům a pracovnicím pečovatelské služby, díky všem dobrovolníkům, muzikantům i ostatním účastníkům programu a díky i zástupcům města Dobříš, panu starostovi, paní místostarostce, panu místostarostovi a zástupkyním sociálního odboru za podporu i účast. Doufáme, že se stejně dobře vydaří i další podobné akce, a přejeme všem seniorům mnoho zdraví a dobré nálady. Pečovatelské službě hodně sil při pomáhání potřebným.

Jakub Hučín

Pečovatelská služba města Dobříše nabízí:

– Pečovatelské služby v bydlišti seniora (pomoc při osobní péči, pomoc při zajištění chodu domácnosti, donáška jídla, doprovody k lékaři, na úřady, pochůzky apod.)
– Pečovatelské služby v Domě s pečovatelskou službou (je zde Středisko osobní hygieny a to mohou využívat i senioři, kteří v DPS nebydlí)
– Služby péče o tělo (masáže, pedikúra, vířivá koupel) – tyto služby jsou určeny nejen seniorům, ale i široké veřejnosti, výhodou jsou příznivější ceny než v komerčním sektoru
– Prádelna a mandlování pro klienty i veřejnost
– Půjčovna kompenzačních pomůcek (invalidní vozíky, chodítka, francouzské hole, toaletní židle apod.)
– Poradna pro pečující (kontakty na různé služby, pomoc při zažádání o příspěvek na péči apod.)

Kontakt: Dukelské náměstí 443, 263 01 Dobříš, tel.: 318 522 874, e-mail: ps.dobris@seznam.cz, www.psdobris.cz

Centrum pro komunitní práci střední Čechy (CPKP) nabízí:

– Podpora pečujících o blízkou osobu – informace a praktické rady, setkávání svépomocných skupin, odborné přednášky, relaxační pobyty pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením

Kontakt: Denní stacionář Charity Starý Knín, 1. patro, Plk. B. Petroviče 102, 263 01 Dobříš, e-mail: monika.bartova@cpkp.cz, www.cpkp.cz/strednicechy

Poděkování pro Pečovatelskou službu města Dobříše

U příležitosti Mezinárodního dne seniorů byla v pátek 1. října uspořádána na zahrádce Pečovatelské služby města Dobříše slavnost, kterou zahájila paní ředitelka pečovatelské služby Lucie Přádová.
Přivítala přítomné a promluvila o úctě k seniorům a povinnosti se o ně starat (potlesk). Také je nutno poděkovat sboru pečovatelů pečovatelské služby, kteří se o nás starali a zajistili výborný kulturní program a pohoštění. Byl krásný teplý den, všichni se usmívali a nikdo se necítil sám!
Ještě jednou velké díky všem zúčastněným!!!

S. Jánská

Celosvětově je 1. říjen připomínán jako Den seniorů. Také v našem městě byl připomenut.

Zahradní slavností před Domem s pečovatelskou službou. Vše potřebné se vydařilo. Slunečné podzimní počasí, radostný a veselý program s báječnou hudbou, milá přítomnost představitelů města, starostlivost pečovatelské služby, všechny potěšilo podávané občerstvení stejně jako pohodlné posezení a stolování. Díky, díky všem, co se o toto příjemné odpoledne zasloužili.
Zahradní slavnost byla opravdu pohodová a my, senioři, máme důvod těšit se na další zahradní setkání.

Členové Klubu důchodců Dobříš